Zkouška víry

Text k zamyšlení u příležitosti 20. neděle v mezidobí (Mt 15,21-28) | 16. srpna 2020

Kdyby někdo otevřel Bibli v místě Matoušovy 14. a 15. kapitoly, byl by jistě ohromen velkými zázraky, ale také Ježíšovým postojem k lidem. Minulou neděli jsme četli, jak dopustil, aby apoštol Petr tonul v moři. Dnes jsme slyšeli, jak jedná s kananejskou ženou. Byl to docela tvrdý přístup. Jako by tyto řádky říkaly: „Bůh mnoho nabízí, ale také hodně žádá.“ Jinými slovy můžeme říci: „Tak jako si kvalitní signál žádá kvalitní připojení, tak i Bůh očekává, že jeho darům nabídneme průchozí cestu. Že svou vírou a odhodláním připravíme cestu pro jeho dary. On sám nás připravuje, abychom jeho dary uměli přijmout a dobře je využít.“

Bůh je na nás náročný. Ale je to projev jeho lásky. Vždyť dokonce chce, abychom se mu podobali. Mnozí máme zkušenost s tím, že nejpřísnější učitelé to s námi mysleli nejlépe. A protože jim na nás záleželo, hodně nás naučili. Nebylo to s nimi snadné, ale dnes jsme jim vděční. A podobně je tomu s námi a s Kristem. Protože nás miluje, tak očekává spolupráci nebo zkouší naši víru.

Všichni víme, že lhát se nemá. Zvláštní rovinou této neřesti je „lhaní sobě samému“. Něco si namlouváme, třeba i v rovině víry. Jsme na sebe patřičně hrdí, ale pak přijde zkouška, která nám nastaví zrcadlo. Budeme schopni obstát? Jedni manželé vyprávěli, jak se za sebe velmi zastyděli. Byli na divadelním představení, při kterém herec vyzval diváky, aby se přihlásili ti, kdo věří v Boha. Z celého sálu zvedl ruku jediný člověk. Ony manžele, kteří se denně modlí a chodí v neděli do kostela, přemohl strach z toho, že by na sebe upozornili ostatní, a tak svou víru zapřeli. Později je to mrzelo, ale to už bylo pozdě. Není snadné vyznat víru před nevěřícími lidmi. Podobnou nesnáz mohla zakoušet i kananejská žena z dnešního evangelia.

Často se může stát, že se za něco modlíme, ale nedosáhneme vyslyšení. Dokážeme i přesto Bohu důvěřovat? P. Pio, na jehož přímluvu se uzdravilo mnoho lidí, jednou prosil o dar zdraví pro nemocnou matku dětí. Nabídl dokonce Bohu svůj život, když ji uzdraví. Přes veškerou jeho snahu žena zemřela a P. Pio se s tím těžce smiřoval. Nedokázal v té chvíli pochopit, proč milující Bůh dopouští takové neštěstí. Když však překonal zklamání a bolest, jeho víra se stala pokornější a láska odevzdanější. Tedy i taková zkouška je v Božím plánu a pro naše dobro.

Bůh mnoho nabízí, ale očekává naši spolupráci, naši víru, naši důvěru. Formuje nás někdy i řadou zkoušek, které umožňují duchovně růst. Děkujme dnes za všechny zkoušky a prosme za ty, kteří jimi procházejí. A mějme důvěru, že Bůh ví, kdy a jak nás povzbudit nebo povzbuzení odejmout. Důvěřujme mu.