Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle postní (Jan 4,5-42) | 12. března 2023
U města Sychar se Ježíš setkává se ženou, která žila již se šestým mužem. To bylo u věřících nezvyklé. Jeden z komentářů uvádí, že to bylo proto, že s ní žádný muž nevydržel. A než aby se trápil, vystavil ji raději rozlukový list.
To mi připomnělo vtip, ve kterém kněz sezdává námořníka. Ve svatebním kázání proto použije přirovnání: „Život je jako oceán a manželé jsou jako dvě lodičky, které se v tom širém moři potkají a rozhodnou se, že vstříc svému cíli poplují společně.“ Slyší to nějaký svatebčan a povzdechne si: „Ach jo, že já zrovna musel potkat válečnou fregatu!“
Žena nevycházela s muži, ale ani se ženami. Ty chodily společně čerpat vodu ráno, dokud bylo chladněji. V žáru poledne chodil ke studni jen ten, kdo se chtěl vyhnout setkání s jinými lidmi. Vyprávění tak skrytě naznačuje, s jakou osobou se Ježíš setkal. Byla to žena, která je obrazem všech nespokojených, svárlivých žen a mužů se špatnými mezilidskými vztahy. A že takových po světě chodí.
Jak se může člověk do takové situace dostat? Byl stvořen pro lásku a bez ní zahořkne. Byl stvořen pro život. A když ho ztrácí, propadá beznaději. To vše se projevuje v jeho životě a jeho vztazích. U Jakubovy studny Ježíš odhaluje tento bezedný pramen lásky a života. Přijímá ženu s její bolestnou minulostí a nabízí ji nový život. Dává odpověď na žízeň jejího srdce. A tato odpověď tady zní pro každého z nás: On je připraven utišit nejhlubší žízeň tvého srdce – žízeň po absolutní lásce a věčném životě.
Proto je tento úryvek znám jako křestní evangelium. První ze tří. Hlavní symbol je zde voda, živá voda, voda, která dává život. Ježíš se dává poznat jako Mesiáš a zve na cestu spásy, projevuje božskou lásku. Ne nějakým citovým výlevem, ale napomenutím. Ten, kdo miluje, touží druhého zachránit i za cenu nastavení zrcadla. A ona tento příslib spásy přijímá. Přijímá příslib konce dávných představ a sporů, příslib nové bohopocty. Příslib, že Bůh bude přebývat v jejím srdci, příslib odpuštění hříchů a zrození k novému životu. Příslib, že naplní její nejvnitřnější touhy po lásce a životě. A ne až jednou na věčnosti, ale už nyní může zakoušet tuto jistotu.
Co udělá? Překoná bariéry a strachy, jde do města a všem to oznámí. A její svědectví je tak přesvědčivé, že všichni, co jí znali, ho přijali. Kéž i my, kdo jsme byli pokřtěni, objevíme velikost našeho obdarování a kéž je tato naše spása patrná i navenek.
