Text k zamyšlení u příležitosti 15. neděle v mezidobí (Mk 6,7-13) | 11. července 2021
Texty celého týdne nás připravují na dnešní téma, což je „vyslání“. V té prvotní rovině jde o vyslání dvanácti nejbližších spolupracovníků Ježíše – apoštolů. Není to to jediné vyslání, jde spíš o jakýsi model, který se promítá do poslání biskupů, kněží a také všech pokřtěných ve všech dobách a staletích.
Pojďme se nejdříve podívat na poslání (vyslání) kněží. Na jedné straně je zde ten, který je poslán, na straně druhé ten, ke kterému je poslán. Evangelium hovoří o přijetí i odmítavém postoji. Kdyby nám u dveří zazvonil papež František nebo otec biskup, asi bychom byli velmi překvapeni. Kdyby zazvonil kněz, už by to nebyla taková hitparáda. Ale možná bychom v něm, dokázali vidět Božího posla. Jsou ale v historii události, které nejsou tak růžové.
V jedné farnosti byly matriky v jistém období psány zvláštním písmem. Velkým, kostrbatým, špatně čitelným. Zápisy byly nevzhledné a občas neúplné. Jaký kněz mohl vést takové záznamy? Po obdržení podrobnějších informací se to vyjasnilo. Šlo o kněze, který prošel vězněním v koncentračním táboře i v komunistickém kriminále. Církevní tajemník ho s podlomeným zdravím poslal na vlhkou faru do silně ateistické vesnice. Kněz měl ruce poznamenané revmatismem, psychiku strádáním a mučením. Podle pamětníků byl nervózní a děti, které učil v náboženství, vzpomínaly, že od něj za každou rošťárnu dostaly hned pohlavek. Jeho konec byl stejně smutný jako jeho život. Jednoho dne pohřbíval v deset kilometrů vzdálené obci. Autobus zpět mu nejel, pozůstalí ho domů neodvezli, a tak se trmácel pěšky. Přišel liják, kněz promokl, dostal zápal plic a osamocen na faře zemřel.
Smutný příběh ze smutné doby. Jaká je situace dnes? Mám naději, že lepší. Přesto se mnoho kněží setkává s nepřijetím. Ne snad takto otevřeným, ale třeba s lhostejností, nezájmem a ignorací. To je ovšem často vyváženo ochotou naslouchat, touhou po Božích darech a po Kristově učení.
Ať už je mi kněz sympatický nebo ne, je třeba se ptát, proč mi ho Bůh posílá do cesty, co mi chce skrze něho říct? Je pravda, že za deset, dvacet let bude jiný model farností, než jako ho známe dnes. Nebude již tolik kněží, pastorace bude více stát třeba na trvalých jáhnech a na samotném společenství, které se bude scházet z více vesnic a měst. Ale vždy bude Ježíš oslovovat své nejbližší spolupracovníky a zvát je, aby opustili svůj domov a vyšli hlásat a přibližovat Boží království. A vždy nám skrze kněze bude nabízet dary, i když už třeba ne v takovém komfortu a s takovou samozřejmostí.
Dnes bych tedy chtěl poděkovat všem, kdo kněze přijímáte, nasloucháte jim a podporujete je svou modlitbou. Ale také vyzvat všechny, kdo se křtem stali Ježíšovými učedníky: Nezapomeňte, že máte také podíl na tomto kněžském poslání, byť třeba jiným způsobem. Jednak můžete každého kněze podpírat svou modlitbou a ochotou spolupracovat na jeho poslání. A také z moci svého křtu (nebo svátosti biřmování) můžete a máte budovat Boží království již zde na zemi. Mezi svými kamarády, spolužáky, spolupracovníky a ve své rodině. Díky všem, pokud se od tohoto poslání nenecháte ničím (a nikým) odradit.
