Text k zamyšlení u příležitosti 27. neděle v mezidobí (Mk 10,2-16) | 6. října 2024
Jeden kněz připravoval texty pro snoubence a počítač mu přitom spustil automatické opravy. Snoubenci pak v textu manželského slibu překvapeně četli: Slibuji, že ti zachovám lásku, účet a věrnost… Zajímavá kombinace. Pojďme se ale nad ní zamyslet. Jaký může být vztah mezi účtem a úctou? Ta slova by se neměla zaměňovat, ale mohou se doplňovat.
Říká se, že dobré účty dělají přátele. Platí to mezi cizími lidmi a platí to i v rodině a manželství. Rodinnému štěstí prospívá, když si všímáme toho, co pro nás druzí dělají, a vracíme jim to tím, že se pro ně nasazujeme. Při zpytování svědomí můžeme tedy přemýšlet, jestli svým nejbližším něco nedlužíme.
Možná objevíme pocit, že oni dluží nám. Že my se pro ně obětujeme a z jejich strany necítíme vděčnost a odpovědné jednání. Pokud v sobě máme takové pocity, je důležité si o tom promluvit, aby si to naši blízcí mohli uvědomit a začít s tím něco dělat.
Ve vztahu je také důležité, aby každý přispíval tím, co mu bylo dáno. Tím, co je mu vlastní. Když totiž máme nějaké nadání a můžeme ho uplatnit, přináší nám to radost. Ptejme se tedy: „Co mohu své rodině nabídnout?“ a „Co by mi mohli nabídnout mí blízcí? Dávám jim prostor, aby mohli přispět na účet našeho společného štěstí?“ To jsou otázky, které nám mohou vyvstat v mysli, když narazíme na slovo „účet“. A je užitečné jim čas od času věnovat čas a pozornost.
Ale vraťme se ke slovu úcta. Stojí ve středu manželského slibu mezi láskou a věrností. Je jejich pomyslným svorníkem. Bez úcty se láska vytrácí a z věrnosti se stává břemeno, které mnozí neunesou a věrnost zahazují.
Žijme proto tak, aby si nás naši blízcí mohli vážit. A svoji úctu jim projevujme každý den tím, že je přijímáme jako dar. Neberme jejich práce, oběti a námahy jako samozřejmost. Děkujme za všechno, co pro nás dělají, a za vše, co nám dávají. Za úsměv poděkujme úsměvem, za milé slovo milým slovem, za podanou ruku podanou rukou. Nepromarněme žádnou příležitost. Jako se i ty největší stavby staví z malých cihel, buduje se i vztah z malých skutků, které jsou konány s láskou a přijímány s úctou jako dar.
A ještě jedna věc. Nezůstávejme jen u lidského snažení. Otevřeme ventil Božích darů a milostí, vyprošujme si požehnání. Jak jsme si říkali v pátek s dětmi, je důležité si v rámci rodiny žehnat. Nežehrejme na partnera, na děti… ale žehnejme jim.
