Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Nejsvětější Trojice (Jan 16,12-15) | 12. června 2022
„Křtím tě ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého.“ Tato slova zní mnohem častěji nad malými dětmi než nad dospělými. Děti tomu nemohou rozumět, přesto má tato křesťanská praxe smysl. Je nám tím naznačeno, že nemusíme o Bohu vědět všechno, nemusíme všemu z jeho bytí rozumět, přesto s ním můžeme mít a žít vztah.
Křest se v církevní tradici uděluje dvojím způsobem. Ten první je ponořením pod hladinu. Toto ponoření má naznačovat naši smrt. Spolu s Kristem jsme symbolicky pohřbeni, umíráme starému životu, abychom se vzápětí vynořili a žili s Kristem životem novým, životem víry a lásky k Bohu.
Druhý způsob, kterým se může křest udělit, je trojí polití hlavy křtěnce. Přitom se říká: „Křtím tě ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Jaký symbol můžeme spatřovat v tomto obřadu?
Tekoucí voda může odkazovat na očištění od hříchů. V případě malého dítěte jde hlavně o zrušení důsledků dědičného hříchu. Nicméně tato tekoucí voda znázorňuje ještě něco. Můžeme v ní spatřit trojí pohlazení. Jedno od Otce, druhé od Syna a třetí od Ducha Svatého. Toto „pohlazení“ symbolicky naznačuje, že nově pokřtěný je přijat Otcem, Synem i Duchem Svatým, každou osobou zvlášť i jediným Trojjediným Bohem najednou.
Jako když přijdeme do společenství, kde nás na pozdrav všichni osobně srdečně obejmou, pohladí či políbí. A my víme, že jsme všemi přijati a tvoříme se všemi jednu jedinou rodinu. To je veliké vyznamenání, kterého se nám dostává.
Při křtu nám tedy Bůh dává nejen odpuštění hříchů a milost posvěcující, ale hlavně sám sebe. Stáváme se jeho syny, dcerami, nevěstami či ženichy, životními přáteli a získáváme u něho věčný domov. Jsme přijati do společenství tří milujících osob. A máme celý život na to, abychom je poznávali.
Jako je krásné, když se dva zamilovaní poznávají, tak je krásné, když my můžeme poznávat a zakoušet působení Otce, Syna a Ducha Svatého ve svém životě. Můžeme se modlit a obracet k jednotlivým osobám zvlášť a zároveň vzývat jednoho Boha a jemu se klanět a děkovat.
Jak už jsme si řekli v pátek s dětmi, jsme Božím obrazem a jako takoví máme i my žít dobré vzájemné vztahy. Bůh vytváří společenství, které nás může inspirovat. Ale také nás ujišťovat, že za žádných okolností nejsme sami. Křestním pohlazením nás Otec, Syn i Duch Svatý přijal do rodiny a nikdy nás neopustí. Z toho se radujeme.
