Text k zamyšlení u příležitosti Květné neděle (Mk 14,1-15,47) | 28. března 2021
V Jeruzalémě se nachází jedenáct bran a jedna z nich nese název Zlatá brána (Židé ji nazývají Brána milosrdenství). Je obrácena směrem k Olivové hoře a podle tradice ji postavil král Šalamoun, aby tak uctil památku svého otce krále Davida. Touto branou vstoupil do Jeruzaléma Ježíš provázen zástupem mávajícího lidu.
Dnes je tato brána zazděná. Arabové ji zavřeli, protože stejně jako Židé věří, že touto branou má přijít židovský Mesiáš. Aby tomu zabránili, tak bránu zazdili. Proč ji rovnou nezbořili? Brána je důležitá i pro Araby. Nazývají ji Brána věčného života. Věří, že je to místo, kde na konci dnů začne vzkříšení mrtvých. I proto se před touto branou rozkládá nejposvátnější arabský hřbitov v Jeruzalémě. Kdo je zde pochován, má naději, že bude mezi prvními vzkříšenými. Tento hřbitov však má i jinou úlohu. Pro Židy je hřbitov nečisté místo, kam nemají bez naléhavé potřeby vstupovat. Tvoří tak náboženskou překážku, která má zabránit Mesiáši projít k posvátné bráně.
Dnes si tedy nejen připomínáme Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Dnešní den je branou k plnohodnotnému prožití všech událostí Svatého týdne. Ale je tu ještě jedna brána. Brána našeho srdce, kterou chce Ježíš vstoupit k nám. Chce, abychom si jeho umučení, smrt a zmrtvýchvstání nejen připomínali, ale abychom je znovu přijali. Nabízí se proto otázka: V jakém stavu je brána mého srdce? Není zazděna hříchy, hněvem, neodpuštěním? Nejsou před ní překážky, které nás od Mesiáše vzdalují? Udělejme všechno pro to, abychom mohli Ježíše ve svém životě a ve svých domovech přivítat.
