Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Seslání Ducha Svatého (Jan 20,19-23) | 28. května 2023
Všichni známe nějaký symbol Ducha Svatého. Symbol toho, kdo završuje celé Boží vykupitelské dílo. K novému pohledu na tyto symboly a k pochopení jejich významu si řekněme tento příběh.
Když umíral Mojžíš, jeho obličej zvážněl a oči se mu zalily slzami. Po dlouhých chvílích smutku se však jeho tvář rozjasnila, jeho oči rozzářily a spokojeně zesnul. Stalo se tak proto, že spatřil věci budoucí. Spatřil všechny útrapy a zkoušky lidstva. Jeho úpění a bolestné volání. Ale také osvobození, které nastalo příchodem Mesiáše. Mesiáše, který dílo spásy završuje darem Ducha Božího – Ruach Jahve.
Ruach Jahve na pokyn Mesiáše nově vstoupil do světa lidí. Aby se ho nebáli, přijal podobu nejmírnějšího ze všech tvorů. Podobu něžné holubice. Její čistý půvab probudil v lidech důvěru a naději. Řekli si: „Ta je tak krásná, že musí pocházet z Gan Eden – rajské zahrady. A jako holubice určitě zná cestu, která tam vede. Budeme ji následovat a jistě nás přivede ke ztracenému rajskému štěstí!“
A jak řekli, tak udělali. Následovali Ruach Jahve v podobě holubice. A ten je vedl a chránil před nejrůznějším nebezpečím. Až se dostali na samý okraj své země. Tu od ráje dělila nesmírně hluboká a široká propast. Když to lidé spatřili, začali plakat a naříkat ještě více. Vedeni Duchem poznali, kde je ráj, ale věděli, že ho nikdy sami vlastní silou nedosáhnou.
Ruach Jahve však věděl, jak jim v jejich zoufalství pomoci. Stal se svěží vodou, která obrovskou propast naplnila až po okraj. Lidé se mohli vnořit do jejích vln a v bezpečné loďce plout vstříc svému štěstí. Ale vzdálenost byla veliká a lidem docházely síly. Ruach Jahve vzal proto na sebe i podobu větru a jemně je posouval tím správným směrem. Když přišla noc a lidé dostali strach, vzplanul Ruach Jahve jako oheň majáku, aby ukazoval vytoužený přístav.
Během plavby všechny lidi osvěžoval, kdykoliv se napili. Jako vítr osušil každou slzu z jejich tváří. A jako plamen ohně rozněcoval v jejich srdci naději a očišťoval jejich lásku. Není divu, že když synové a dcery Adama a Evy vstoupili na břeh Gan Eden, byli to šťastní a krásní lidé, připravení na setkání s Bohem.
Příběh nám ukazuje cestu životem, cestu s Bohem směřující do ráje. Kéž použité obrazy podtrhnou působení Ducha Svatého. Kéž nás nadchnou ke spolupráci s ním. Kéž společně s učedníky a Pannou Marií celým svým bytím toužíme, aby nás vedl a chránil (holubice), posvěcoval a oživoval (voda), utěšoval a oslovoval (vítr), očišťoval a zapaloval (oheň). Kéž se z jeho působení radujeme v našem pozemském putování – nyní a kéž v něm jednou můžeme spočinout i na věčnosti.
