Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle v mezidobí (Jan 2,1-12) | 19. ledna 2025
Prožíváme rok, kdy čteme o nedělích hlavně z Lukášova evangelia, ale dnes je to úryvek začátku Janova evangelia – druhá kapitola. A přesto, že se tato kapitola čte často na svatbách, není to svatba jako taková, o co zde na prvním místě jde.
Evangelista Jan hned poté, co nám oznámil, že se „Slovo stalo tělem“ a Jan Křtitel uvedl Ježíše do jeho veřejného působení, nás seznamuje s událostí na svatbě v Káně. Svatba je symbolem smlouvy Boha se svým lidem. Proto i Ježíšovo působení, které se pak dovrší na kříži, začíná právě na svatbě.
Slyšíme o nouzi – došlo víno. Není to informace o ženichově lajdáctví. Možná měl všechno velmi dobře připraveno, možná se stalo něco nepředvídatelného. Skrze okolnosti tohoto prvního zázraku nám Ježíš ukazuje důležitost spolupráce. Prostě to k životu patří, že něco dochází, že na to nestačíme vlastními silami nebo sebelepší přípravou. V životě nám může dojít cokoli. Stárnutím docházejí síly, množstvím povinností dochází čas, pro starosti se vytrácí radost, nadšení ve vztahu, schopnosti, trpělivost, … Ale toto všechno nesmíme promarnit. Je to příležitost. Nesmíme na tento nedostatek hodit lidskou záplatu – naředit víno vodou. Toto všechno je příležitost k zázraku, příležitost pozvat Boha do naší nouze.
Papež František připomíná, že evangelista nehovoří o zázraku, ale užívá slovo „znamení“. Že je totiž důležité to, proč danou věc udělal. Je důležité to, co je za tím, co je smyslem. Ukazuje se Boží láska, která vzbudila víru učedníků. Tímto darem vína (ve velmi hojném množství) Bůh odebírá symbol starozákonního obřadnictví a nabízí symbol láskyplného vztahu. Ten dostáváme v té nejlepší kvalitě a hojnosti.
Celá událost je plná krásné symboliky. My se zadívejme ještě na jednu záležitost. Všechno, co se děje, ať jde o upozornění od Panny Marie, o povzbuzení služebníků nebo o samotnou proměnu, všechno se děje ve skrytosti. Nikdo nepovstal, aby zacinkal na skleničku a uvedl tento velký Boží čin… naopak. Tak i v našem životě přichází Bůh tam, kde to nevnímáme, kde to považujeme za automatické, samozřejmé. A proto je třeba se při modlitbě ztišit, zastavit a projít všechna místa, kde se mě dnes Bůh mohl dotknout. Kéž to dokážeme.
