Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Narození Páně (Lk 2,1-14) | 24. prosince 2022
Prožíváme křesťanské Vánoce. A ty by měly být srdeční záležitosti. Co to znamená? Na to si můžeme odpovědět příběhem.
V Persii, za vlády krále Fraatése, žili tři hvězdáři. Jednoho dne spatřili na nebi zvláštní postavení hvězd, které naznačovalo, že v daleké západní zemi vzejde nový velký světový král. Pověděli to svému vládci a ten rozhodl: „Musím vybrat muže, kteří svým klaněním a dobrým dojmem získají přízeň toho nového krále, aby se stal naším spojencem.“
Uspořádal slavnostní turnaj, vybral nejschopnější velmože a ty poslal s hvězdáři, kteří jim ukazovali cestu do země, kde se měl nový král ujmout vlády.
Když tam dorazili a hledali nového vládce v královském paláci, byli nemile překvapeni. Dozvěděli se, že tam žádný nový král není a v blízké době ani nebude. S nedůvěrou vyslechli kněze, kteří vzpomínali na jakési dávné proroctví, že se nějaký král má narodit v Betlémě. Pro jistotu se tam vydali, ale čekalo je jen další zklamání. Místo slavného krále našli jen novorozené dítě, které leželo v jeskyni na seně a místo sluhů a komořích u něj stáli volek s oslíkem.
Vznešení velmoži se s hněvem obrátili k hvězdářům: „Vypadá to, že jste se zmýlili a špatně si vyložili hvězdná znamení. Podívejte se na to! Místo krále je tu jen dítě nějakých chudáků. Tomu se my, nejlepší synové Persie, klanět nebudeme!“ Hvězdáři se tedy podívali do jeskyně. Na rozdíl od velmožů se jich však nezmocnil hněv, ale úžas. Padli na kolena a tváří v tvář Ježíškovi se hluboce poklonili. Když to velmoži viděli, osopili se na ně: „Co to děláte, proč se mu klaníte, nevidíte, že je to chudák, co nikdy nebude poroučet a vládnout?“ Nato jim hvězdáři odpověděli: „Není důležité, co vidíme, ale co cítíme. Nevidíme moc, které bychom se báli a se strachem a vypočítavostí se jí klaněli, ale vnímáme lásku, která se nás hluboce dotýká a které chceme sloužit a dělat radost. Naše oči vidí prosté dítě, ale naše srdce vnímá a ctí velkého krále, který nevládne rozkazy, ale láskou.“
Křesťanské Vánoce by měly být srdeční záležitostí. Kéž naše srdce vnímá obrovské tajemství lásky, které se skrývá v betlémských jesličkách. Lásky, před kterou tolik lidí tohoto světa zavírá své srdce.
V jedné písni (autor: Paul Baloche) se zpívá: „Ať srdce mé tebe vídá, ať srdce mé tebe zná, vidět tě toužím, vidět tě toužím. Chci vidět Krále na trůnu, zářícího ve světle slávy. Vylej svou lásku a moc, když zpívám: Svatý, svatý, svatý.“ Vidět Tě toužím. Probuďme v sobě tuto touhu. Nebojme se adorovat Ježíše v narozeném dítěti, modlit se u jeslí. Jak ve svých domovech, tak tady v kostele. Toto je součást správného vnímání Božího syna. Tak se o ni neochuďme.
