Text k zamyšlení u příležitosti 12. neděle v mezidobí (Mk 4,35-41) | 20. června 2021
Na úvod si položme otázku: „Kdy se z rybářů stávají skuteční, oddaní učedníci?“ Můžeme si odpovědět: „Když se v bouřích světa setkají s Kristovou mocí.“ Dnešní evangelium nám jednu takovou situaci přináší.
Vidíme učedníky v těžké zkoušce. Rybáře, kteří znají úskalí Genezaretského jezera, které je 21 kilometrů dlouhé a 11 široké. Možná by sami za daných okolností nevypluli, ale poslechli Ježíše, protože vědí, že je třeba ho poslouchat. A když ho uprostřed bouře probudí, je zajímavé, co říkají. V těch slovech je skryta výčitka: „My jsme tě poslechli, teď tady hyneme a ty si klidně spíš.“ Jednají jako ti, kdo neznají Ježíše. Jako ti, kteří neví o jeho velké moci nad světem. Neprosí, ale stěžují si. Ale pak jsou svědky toho, že to dá Ježíš třemi slovy do pořádku.
Kolikrát i my jsme v pokušení si stěžovat, místo abychom s pokorou a důvěrou prosili. A tady jsme zváni, abychom s důvěrou vkládali svůj život do Božích rukou. Aby ty bouře, kterými si projdeme, byly setkáním s Boží mocí. Setkáním, které naši víru upevní.
