Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle postní (Jan 9,1-41) | 19. března 2023
Dnes jsme slyšeli druhé křestní evangelium. Po symbolu vody přichází druhý symbol – světlo. V předchozí kapitole Janova evangelia se Ježíš představuje jako „světlo světa“, to nyní může spatřit uzdravený slepec.
Celá zápletka nám může přijít docela detektivní. Ale zatímco v klasické detektivce hledáme zločince, který často vypadá jako dobrák, náš slepec hledá dobráka, na kterého farizeové hledí s podezřením jako na zločince. Uzdravený se však nenechá jejich pohledem odradit a postupně zjišťuje pravdu o svém zachránci. Od mínění, že je Ježíš člověk, který mu pomohl, přes myšlenku, že by to mohl být prorok, dospěje až k poznání, že Ježíš je Syn člověka – Mesiáš, na kterého všichni čekají. Že je to Boží Syn, před kterým padá na kolena a vyznává: „Věřím, Pane!“
Uzdravený slepec se tak stává vzorem pro všechny, kdo jsou povoláni stát se učedníky Krista – křesťany. Ukazuje, že Kristovým svědkem se nestaneme ze dne na den. Musíme k tomu postupně dorůstat. Mohou nás čekat nejrůznější zkoušky, můžeme zakoušet i pouť temnotou. Nasloucháním Kristu a naplňováním jeho slov se může projasnit náš duchovní zrak. Ale i ten mohou opět zastínit chvíle zmatků, posměch lidí či jiné odrazování. Přese všechno máme dospět k radostnému vztahu vděčnosti, důvěry a lásky – k živé víře.
I my pokřtění se máme zamýšlet nad procesem růstu naší víry. Slouží k tomu tato postní doba, která nás chce osvobodit z pout otroctví a přivést k odevzdanosti. Abychom doputovali k velikonoční vigilii, kde nově vyslovíme své „ano“ a „věřím“ a pokloníme se Kristu.
Do jednoho nového kostela přišla skupina turistů. A protože byli většinou nevěřící, dívali se na své věřící kamarády, aby věděli, jak se chovat a co dělat. A všimli si, že se hned po příchodu rozhlížejí, jako by po něčem pátrali. Jedna paní se osmělila a zeptala se: „Hledáte něco?“ Jeden z věřících jí odpověděl: „Hledám věčné světlo, protože tam, kde je věčné světlo, tam je i svatostánek s Kristem. A toho chci hned po příchodu pozdravit.“ Není jednoduché vyznat víru před nevěřícími, ukázat, že Ježíš je pro mě na prvním místě. I k tomu nás dnešní uzdravený inspiruje, když musí vyznat svou víru navzdory všem odpůrcům a hrozícímu nebezpečí.
Přijměme radostnou zvěst pro dnešní „radostnou“ neděli, že jsme – každý pokřtěný – posláni dozrávat ke stále opravdovějšímu vztahu s Kristem. Kéž svýma očima i srdcem stále lépe vnímáme, kým pro nás skutečně je.
