Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle velikonoční (Jan 20,19-31) | 11. dubna 2021
Během velikonočního oktávu navštívil klášterní kostel budhistický mnich. Usadil se a chtěl meditovat. Najednou se lidé začali modlit korunku k Božímu milosrdenství. Mnich chvíli poslouchal, jak pořád dokola opakují: „Pro jeho bolestné utrpení buď milosrdný k nám i k celému světu.“ Pak vstal, vyšel ven a hledal opata. Když ho k němu přivedli, zeptal se ho: „Jak můžete sloužit Bohu, kterého je potřeba tak zdlouhavě prosit o milosrdenství?“ Opat se zamyslel a začal vyprávět: „Jeden vládce věnoval svému lidu krásnou zemi. Ale při pobytu v ní se lidé umazali, vyčerpali a mnozí i vzájemně zranili. Když to vládce viděl, bylo mu jich líto. Požádal tedy svého syna, aby pro lid zbudoval lázně. Tomu se to za cenu velkých obětí podařilo. Vzniklo úžasné místo, kde se mohl každý zrekreovat, zdarma obléci sváteční šaty a začít nový, šťastný život. Ale lidé si toho daru nevážili. Jedni se tvářili, že ho nepotřebují a druzí ho brali jako samozřejmost. A tak dal král před bránu postavit veliké zrcadlo, aby si lidé uvědomili, jak bídně na tom jsou, a veliký obraz, co připomínal všechny útrapy jeho syna, které musel k dokončení lázní podstoupit. Každý, kdo chtěl vstoupit, musel pohlédnout na sebe i na dílo vládcova syna. Co myslíte, bylo to od vládce pošetilé?“ Budhistický mnich se zamyslel a pravil: „Naopak, bylo to velmi prozíravé.“ Na to se opat usmál: „No, a právě proto mu sloužím.“
V těchto dnech si máme připomenout, že Boží milosrdenství je zdarma daný dar, bez něhož se nemůžeme obejít. A který je připraven pro všechny, kdo ho chtějí s úctou přijmout. Pro Boží milosrdenství má Písmo různé výrazy. Jeden z nejkrásnějších je slovo rahamim. To v překladu znamená „láska mateřského lůna“. Boží milosrdenství je jako mateřská láska, kterou projevují rodiče svým dětem. Láska, kterou si nemusíme (ani nemůžeme) zasloužit. Je to jakási nezbytnost, požadavek srdce. Každý, kdo si uvědomí její velikost a přijme ji, může z ní mít užitek a radost.
Jak dovolit Božímu milosrdenství, aby vstoupilo i do našeho života? Úvodní příběh hovořil o zrcadle a obraze, které jsou u vstupu do lázní. Zrcadlo je symbolem pro zpytování svědomí, které nám dává poznat, jak na tom skutečně jsme. Obraz je symbolem různých připomínek, které nám říkají, co všechno pro nás Ježíš vykonal.
Nebojme se tedy pravdivého zpytování svědomí a rozjímání o Ježíšově lásce k nám, lásce, která šla až na kříž. Jen pravdivým přiznáním svého stavu a vzbuzením touhy po Božím daru můžeme vstoupit do otevřené náruče nebeského Otce. Zvykli jsme si brát Boha mužským způsobem. Ale Bůh není ani muž, ani žena. Bůh je Bůh. A hned vedle otcovské spravedlnosti k nám přistupuje i s mateřskou něžností a dobrotou.
