Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti sv. Petra a Pavla, patronů naší farnosti (Mt 16,13-19) | 25. června 2023
Uplynulé dny nás uváděli do hlubin Boží lásky k nám, Ježíšovy lásky. Dnešní evangelium na všechny uplynulé události navazuje otázkou: „Za koho mě pokládáte?“ Proč? Že by měl krizi vlastní identity? Vůbec ne. Láska, která se dává, očekává odpověď. Jako by chtěl říct: „Po tom všem, co jsem pro vás udělal, co jsme spolu prožili, co jsem vás učil… co jste pochopili? Co se mezi námi změnilo? Co se změnilo v tomto školním roce, za poslední měsíc, týden?“
My dnes chceme oslavit zasvěcení našeho farního kostela, uvědomit si, že kostel je základní „učebnou“ života. Před časem jsem viděl dokument o švýcarských hodinářích, o jejich práci… umění. Bylo ukázáno, z čeho všeho se skládá klasický hodinový strojek, který v naprosté čistotě, s velkou přesností, pečlivostí musí do sebe zapadnout. Všechna ta ozubená kolečka. Podobně i my skládáme do sebe prožitky s Bohem z každé mše svaté… Nejsou důležitá jen ta největší, nebo ta, co zajišťují vlastní pohon, ale i ta nejmenší. Těšme se z této Ježíšovy školy, která se nám nabízí téměř každý den. Můžeme tam přicházet nejen s našimi velkými patrony, ale s celým nebem. Tito všichni se radují z každého, kdo se připojí, komu není lhostejné Boží dílo uprostřed nás, kdo se nechá Boží milostí uvést do pohybu.
V evangeliu dále slyšíme o symbolických klíčích od nebeského království, které apoštol dostává k vedení církve, rozhodování, budování na skále. Stejný úkol jsme ale dostali i my. Abychom svazovali a rozvazovali v našem nejosobnějším životě. Bude jen to, k čemu se rozhodneme. A naopak. Rozvíjet se můžeme jen na základě našeho vlastního chtění. Jen tehdy, kdy si uděláme čas, kdy přijmeme, co liturgický rok přináší (svátky, slavnosti), nás může Bůh přizvat na svou hostinu.
Pomozme si ještě příběhem. Jeden člověk se zeptal opata: „Co vám dává mše v kostele?“ Opat se zamyslel a pravil: „Každá mše svatá nám dává blízkost Krista. Není však jen důležité, co nám dává, ale co si z ní vezmeme. Mše svatá je prostřený stůl, ale jestli z jejího slavení odejdeme nasyceni, záleží na nás.“
Mluvili jsme o tom už v pátek s dětmi. Bůh mnoho nabízí, ale je na nás, co si odneseme pro svůj život, pro svou rodinu, děti, vnuky. Prosme patrony našich kostelů, ať jsou našimi průvodci a ať nám vyprošují sílu uplynulý školní rok správně vyhodnotit: Odprosit, poděkovat, poučit se. A také znovu povstat, využít i dobu prázdnin a odpočinku a povzbuzení a nečerpání. Aby náš vztah s naším Pánem uvedl do pohybu nás a inspiroval k tomu i ostatní.
