Přijetí víry

Text k zamyšlení u příležitosti 21. neděle v mezidobí (Mt 16,13-20) | 23. srpna 2020

V jedné farnosti byla duchovní obnova pro manželské páry. Na programu byla i přednáška o komunikaci, která měla název: Pravda a láska v manželském rozhovoru. Na závěr byl prostor pro dotazy. Jeden muž tedy povstal a zeptal se: „Když se mě žena zeptá: „Miláčku, jak vypadám, sluší mi to?“ má při mé odpovědi zvítězit pravda nebo láska?“ Přednášející se zamyslel a odpověděl: „Opatrnost, milý pane, hlavně opatrnost.“

Většinou nás zajímá, co si o nás druzí lidé myslí. Je pro nás důležité, jak před druhými vypadáme, chceme, aby o nás ostatní dobře smýšleli, a jsme rádi, když nás pochválí.

Když se však ptá Ježíš, co o něm lidé říkají a co si o něm myslí apoštolové, neptá se kvůli sobě, ale kvůli nim. Chce, aby se zamysleli. Chce, aby ze všeho, co s ním prožili a co se o něm dozvěděli, vyvodili jasný závěr. Apoštolu Petrovi se to podaří. Po všem, co s Ježíšem zažil, dokáže vyvodit správnou odpověď: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“

A je zajímavá Ježíšova odpověď: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec.“

Jsi blahoslavený, protože nesoudíš jen podle toho, co vidíš a slyšíš. V tvém nitru působí Duch Svatý a díky němu správně rozumíš tomu, čeho jsi byl svědkem. Díky němu dokážeš rozpoznat Boží znamení.

Vždyť kolik bylo lidí, kteří viděli, slyšeli a zažili to co Petr. Ale Božího Syna v Kristu nepoznali, protože jim scházelo světlo Ducha Svatého.

Dnešní evangelijní úryvek je důležitý pro všechny, kdo si kladou otázku: „Proč někdo uvěří a někdo ne?“ Třeba rodiče, kteří vychovávají více dětí. Některé se stanou věřící a některé ne. A rodiče se pak ptají: „Kde jsme udělali chybu? Vždyť jsme všechny děti vedli k Bohu, proč k němu některé nenalezly cestu?“

V dnešním úryvku mohou nalézt odpověď. Nestačí u rodičů vidět dobrý příklad a slyšet dobré rady, ke zrození víry je důležité i působení Ducha Svatého. A toho je potřeba dětem či našim hledajícím přátelům vyprošovat a povzbuzovat je, aby se jeho působení otevřeli.

Jedna žena, když vyprovázela po návštěvě své děti a vnuky, tak jim vždycky dělala křížek na čelo a říkala: „Ať tě Kristus posvěcuje a Duch svatý osvěcuje.“ Když rozjímáme o dnešním evangeliu, chápeme, jak je tato modlitba důležitá. Díky nám mohou lidé vidět skutky a slyšet pravdy víry, ale jen díky Duchu Svatému ji mohou přijmout a žít.

Vyprošujme i my našim hledajícím dětem, vnukům, přátelům dar Ducha Svatého. Kéž s jeho pomocí rozpoznávají ve světě veliké Boží skutky. Kéž díky jeho působení uvěří v toho, který je působí.