Text k zamyšlení u příležitosti 11. neděle v mezidobí (Mt 9,36 – 10,8) | 18. června 2023
Slyšíme dnes o povolání apoštolů. Dostávají úkol, jsou vysláni. I když se jedná o apoštoly, rozhodně nejde o úkol jen pro biskupy. Ježíš povolává k apoštolátu každého člověka, každý je pro něho jedinečný, každý má jeho konkrétní obdarování. A každý má do tohoto světa nést povzbuzení a evangelium naděje.
Je to krásný úkol, ale nelze ho naplnit z vlastních sil. Velkou inspiraci nám přinesla páteční slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Nechci opakovat to, nad čím jsme uvažovali v pátek. Přesto se na tuto slavnost podívejme ještě jednou. Ježíš sv. Markétě Marii Alacoque (17. století) ukázal symbol svého srdce. Bylo to srdce spojené s křížem, ovinuté trním. Tento výjev nám připomíná Ježíšovu lásku a odpuštění. Lásku, která trpí naší nevšímavostí, lhostejností, přesto nás touží obdarovávat. Slyšíme o Boží touze po naší věrnosti, pravidelnosti, úctě a vděčnosti, což je nejen odpověď na Boží lásku, ale také otevření se pro nabízené dary. Může v nás takto růst nejen vnitřní pokoj, radost, štěstí, ale hlavně spása.
Sílu a důležitost tohoto poselství si můžeme uvědomit, když ho srovnáme s událostí, která se odehrála o sto let později. Ve Francii zuřila revoluce. Důležitou roli v ní hrála skupina, která se nazývala Kordeliéři. Ti hlásali že: Bůh není. Svět se od zla vysvobodí jen častým udělováním trestu smrti pod gilotinou. Jejich hlavní představitel Jean Paul Marat byl pro hrůzovládu, kterou prosazoval, zabit ženou, která mu probodla srdce. To pak bylo vystaveno v klubu Kordeliérů. Jeho uctívání vedlo k ještě většímu hněvu, zlobě a radikalizaci této skupiny. Po neúspěšném pokusu o státní převrat skončili nakonec sami pod gilotinou.
Historie odhaluje, že ti, kdo uctívali zlo, i když měli v určitou chvíli obrovskou moc, byli nakonec zlem zničeni. Nás ale Ježíš učí, že ke správnému naplňování našich dní, k naplnění našeho apoštolátu, máme čerpat z lásky. Kdo z lásky čerpá, láska ho zachrání. Ježíšovo srdce – symbol jeho lásky k nám – nemá jen probouzet emoce, ale vést k odvážnému naplnění naší jediněčnosti, našeho obdarování. Jsme zváni k odvaze uzdravovat zraněná srdce, očišťovat odpuštěním, dávat naději a probouzet víru.
