Text k zamyšlení u příležitosti 22. neděle v mezidobí (Lk 14,1.7-14) | 28. srpna 2022
„Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Teolog Silvano Fausti říká: „Ježíš je v hostině světa ten poslední na posledním místě. Narodil se mezi zvířaty a umřel mezi zločinci. Dobrovolně přijal v tomto světě poslední místo.“ Co to pro nás znamená?
V našem životě se nám daří různě. Někdy lépe, někdy hůře, někdy jsme v čele, jindy na posledním místě. A zatímco v období spokojenosti můžeme na Boha snadno zapomenout, v krizích s ním můžeme prožít hluboká setkání. Můžeme objevit úžasnou zkušenost, že když se ocitáme na dně, nejsme tam sami. Ježíš je tam s námi. Často je ten poslední, který o nás ještě stojí, jediný, který nám ještě může pomoci. Často je to jediná možnost, jak se s Kristem setkat.
Dnešní evangelium nás učí, abychom si nebáli přiznat, když jsme na tom špatně. Abychom se na Ježíše v těžkých chvílích obraceli a s důvěrou ho žádali o pomoc. On je hostitel, který nás z posledního místa může uvést k čestnému stolu. On je hospodář, který neodmítne ty, kdo mu nejsou schopni splatit jeho laskavost. Stará se o nás jen proto, že nás má rád. Pomáhá nám. A jediné, co k tomu potřebuje, je naše pokora a ochota spolupracovat s jeho milostí.
A jeho péče nám dává sílu, abychom v životě jednali jako on. Nebáli se jít mezi poslední a pomáhali těm, kdo nám to nemohou vrátit. To není přirozeně lidské, ale Boží jednání. Ježíš po nás žádá veliké věci, protože je pro nás sám koná. Poděkujme mu za to a prosme ho o sílu k následování.
Zvláště v dnešním světě, kdy pro pomoc Ukrajině musíme, a ještě asi budeme muset, hodně obětovat. Během posledních třiceti let jsme se přiřadili k bohatším národům. Na hostině světa jsme se dopracovali k lepším místům. Ale může se stát, že budeme chudšími. A přijde pokušení se srovnávat. S tím, jak jsme se měli nedávno, s tím, jak se mají v zámožných zemích, které válka tolik nepoznamenala. A to přinese nespokojenost. Ale můžeme se obrátit i opačným směrem. Zamyslet se nad tím, jak se měli třeba naši předkové před sto lety, či jak žijí lidé v Africe či Indii. Když v myšlenkách zamíříme mezi ty poslední, dá nám to sílu ke skromnosti. Asi bude potřeba si někdy ulevit postěžováním, ale nedovolme, aby nás ovládla skepse. Vzpomeňme na Ježíše, který se narodil mezi zvířaty a umíral mezi zločinci. Který pokorně přijal poslední místo. A jsou chvíle, kdy nás volá, abychom k němu přisedli. Mysleme na to, že když v životě skončíme na posledním místě, často právě tam najdeme Krista.
