Text k zamyšlení u příležitosti 26. neděle v mezidobí (Mk 9,38-43.45.47-48) | 26. září 2021
V pátek jsme si s dětmi vysvětlovali, jak je důležité, když nás v případě hrozícího nebezpečí informují nejrůznější varovné cedulky. Ať už jde o staveniště, chemickou laboratoř nebo třeba nebezpečná zvířata v zoologické zahradě. Nepřibližujte se, nedotýkejte se, buďte opatrní. Každý rozumný člověk ví, že zde daná informace tam není pro nic za nic.
Dnešní Ježíšova slova jsou také takovým důrazným varováním před nebezpečím pokušení a hříchu. Používá tvrdé přirovnání, aby nás chránil, aby ukázal vážnost nebezpečí. Jeho slova nás mají vyburcovat k tomu, abychom své ruce, nohy, oči… v neposlední řadě také ústa používali jako nástroj dobra. Učí nás, že své schopnosti musíme chránit, aby se nestaly příčinou zkázy.
Někdy nám to nepřijde, vidíme lidi světa, jak si žijí spokojeně a snad i šťastně, i když hříchy neřeší. Není to tak dávno, co jsme uvažovali nad tím, že hřích je jako odpad. Ten se hromadí, dlouhou dobu se může zdát všechno v pořádku, ale jednou nás zahltí. Jako křesťané nejsme méně hříšní, ale lišíme se tím, že nám to není jedno, že s hříchem bojujeme.
V křestní bohoslužbě při vyznání víry se zříkáme všeho, čím se zlý duch pyšní. Pyšní se tím, že nám zlo nabízí pod záminkou dobra, rafinovaně, rádoby neškodně. Nabízí nám hřích s hodnou dávkou lži a manipulace. Proto mu tak často naletíme. Ale i přesto se toho při každé obnově křestních závazků zříkáme. Není nám to jedno. A když zhřešíme, nechceme v tom zůstat, ale bojujeme. Když padneme, s Boží pomocí povstáváme. V tom se lišíme od světa.
Za opatem přišel mladý mnich a řekl: „Jak rád už bych byl svatý.“ „A proč? zeptal se opat.“ „Abych už neměl taková ta všední pokušení, která mě stále trápí. Byl jsem dnes ve městě, prošel jsem jeho ulicemi a nasbíral tolik hříchů, že můžu jít rovnou ke zpovědi.“ Opat na to jen pokýval hlavou a pravil: „Tak to tě musím zklamat, chlapče. I kdyby ses stal svatým, pokušení zůstanou pořád stejná.“ Mnich si zklamaně povzdechl: „A v čem se tedy světec liší od obyčejného hříšníka?“ Opat se usmál: „V tom, že dokáže říct každému pokušení NE! hned na jeho začátku.“
Jsme tedy dnes pozváni k tomu, abychom rostli k dokonalosti. Ne tím, že budeme poukazovat na hříchy a slabosti druhých, ale tím, že bude sami na sebe nároční. Jsme dnes pozváni, abychom rostli ke svatosti. To se nestane zápisem v křestní matrice, ale následováním Ježíše. On jako první odmítal pokušení hned v jeho počátku. Ale jeho život nebyl bojem s pokušením. Jeho život byl naplňováním Otcovy vůle. Neustálým upřednostňováním a realizováním Božích záměrů. Tak i my na prvním místě hledejme Boží království, dávejme mu ve všem přednost a budeme mít dostatek síly říct „Ne!“ každému pokušení.
