Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí (Lk 1,1-4;4-14-21) | 26. ledna 2025
Slavíme Neděli Božího slova. O to intenzivněji za zadívejme na právě slyšený text. Dnešní úryvek Lukášova evangelia má dvě části. Nejprve čteme první čtyři verše první kapitoly, potom se přesuneme do čtvrté kapitoly, do nazaretské synagogy, kde Ježíš čte Izaiášovo proroctví. Vezměme to tentokrát od konce. Tedy nejprve synagoga.
V pátek jsme s dětmi rozebírali, že když chceme začít nějakou práci, vezmeme si k tomu patřičný nástroj. Pro úklid smeták, motyku na zahradu… Ježíš zahajuje své veřejné působení. A jako nástroj bere do ruky Písmo. Konkrétně svitek proroka Izaiáše. A oznamuje, že se dnes toto Písmo naplnilo. Nastal čas velké milosti od Boha. My si ale možná řekneme: „No dobře, ale od toho Ježíšova ‚dnes‘ už uběhla řada let. Jak může být stejným povzbuzením i pro nás?“ Zde je třeba si připomenout, že Boží slovo je stále aktuální – je živé. Když jej čtu aktivně, když chci slyšet, rozumět, tak jej Bůh využívá jako cestu, cestu k nám, k našemu nitru. Podpírá nás, povzbuzuje, utěšuje nebo naopak burcuje. Četba Písma přináší stále ono „dnes“. Tedy, nejen, že je stále platné, ale Bůh jej Duchem Svatým oživuje právě pro teď a právě pro mě. A tak se Boží slovo stává slovem pro nás, slovem pro náš život.
Papež František u příležitosti Neděle Božího slova povzbuzuje, abychom měli evangelium stále u sebe, v kapse nebo tašce, abychom ho mohli číst kdykoli na svých cestách. K této příležitosti kdysi vyšlo i úžasné miniaturní vydání všech evangelií. Nebo lze využít některou s dobrých biblických aplikací pro chytrý telefon.
Podívejme se ale také na úvodní čtyři verše. I když se zdá, že jsou jen nějakým Lukášovým uvedením do problematiky, jde o mnohem víc. Boží slovo si zde můžeme představit jako elektrický proud. Boží slovo nezní jen tak, nevisí ve vzduchu. Je třeba uzavřít „obvod“. Přichází skrze někoho a pro někoho. Je zde důležitý pisatel i adresát. Lukáš je ten, který přijal úkol svatopisce. A přijal jej zodpovědně, vše důkladně prozkoumal a uspořádaně vypsal, aby adresát mohl přijmout pravdu o Kristu. Jde o pravdivost, spolehlivost a krásu uprostřed lží… zvláště v dnešní době nám tato slova mohou rezonovat velkou nadějí. Důležitý je ale také adresát. Je zmiňován „vážený Teofil“, což v překladu znamená „Bohem milovaný“ nebo „milující Boha“. Jde tedy o každého z nás. Adresát jsem já, adresát jsi ty. Je to Boží slovo pro tebe.
A možná ještě jedna věc. Lukáš ukazuje, že sám je adresátem i pisatelem. Čerpá od těch, co Ježíše viděli. Víme, že nebyl přímým svědkem Ježíše, ale průvodcem sv. Pavla. Ani my nejsme přímými svědky Ježíše, ale živé Boží slovo nás k němu přivádí. A také díky živému příkladu našich blízkých, rodičů, přátel se nám dostává věrohodné svědectví. A my z něj máme čerpat a být evangelisty dalším lidem… pro koho mohu být Lukášem já?
