Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle v mezidobí (Lk 5,1-11) | 9. února 2025
V pátek jsme se již připravili na dnešní událost. S dětmi jsme si řekli kde a jak se odehrála. Je tady ale ještě jeden úhel pohledu na místo celého děje. Lidé stojí na zemi a Ježíš sedí v loďce na hladině jezera. Lidé jsou v bezpečí, s pevnou půdou pod nohama a Ježíš je vyučuje z vratké loďky, která se pohupuje na vlnách. Když skončí, vyzve Petra, aby se s přáteli vydal na jezero lovit ryby. Petrovi se moc nechce, víme proč, ale poslechne. Odměnou je mu velký zázrak. Zázrak, který ho přivede k Ježíšovi. Pokorně mu padne k nohám a říká tu zvláštní větu: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“
Je to symbolický obraz. My jsme těmi lidmi, kteří touží po bezpečí a jistotě. Jsme rádi, když máme pevnou půdu pod nohama. Když jsme zdraví, finančně zajištění a můžeme dělat, co nás baví. Ježíš k nám promlouvá z vratké loďky církve a my mu z bezpečí svého břehu nasloucháme. Důležité však je, co uděláme, když nás zavolá ke spolupráci, abychom opustili své jistoty a vydali se za ním na nejistou hladinu jezera. A zdaleka nejde jen o povolání k zasvěcenému životu, jak by se mohlo někomu zdát.
Když třeba rodiče zjistí, že najednou čekají další dítě, nebo děti zjistí, že jejich rodiče potřebují jejich pomoc, nebo se nám nedaří usmířit s někým, kdo nám ublížil, a Ježíš nás vyzývá: „Zkus to ještě jednou.“ Podobnou výzvou může být, když máme ve škole nebo v práci vydat svědectví o své víře.
A my nevíme, jestli to zvládneme. Jsme unavení a vyčerpaní jako Petr po nezdařeném rybolovu. Nemáme žádné záruky a jistoty, že to dobře dopadne. Jen Ježíše, který nás volá k těžké práci. Volá nás, abychom se vydali ze své komfortní zóny na nebezpečnou cestu po vlnách, kdy jsme jednou nahoře a vzápětí dole, na cestu důvěry.
Ale když Petr poslechl Ježíše a přijal Boží výzvu, přichází zázrak. To, co se celou noc nedařilo, se najednou zdaří. Petr tolik ryb, že musí povolat další pomocníky. A ví, že to není jeho zásluha, ale Boží dar. Pak přichází ten zajímavý projev vděku a uznání, ve kterém je dávka pokory a pokání. Neříká: „Pane, jsi úžasný, zůstaň se mnou,“ ale „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Uznává, že jeho důvěra byla velmi křehká. A na základě tohoto dozrání se otevírá cesta další spolupráci, dostává nový úkol: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“
Tento důležitý text nám ukazuje, že dokud máme na prvním místě své jistoty, jsme sice subjektivně v bezpečí, ale naše víra se nerozvíjí. Ale když se odhodláme uposlechnout a uskutečnit Boží výzvy, začnou se v našich životech dít zázraky, které v nás probudí pokornou úctu k Ježíšovi a důvěru v něho. Prohloubí a upevní náš vztah s ním. Prosme dnes při mši svaté o tuto Petrovu zkušenost.
