Text k zamyšlení u příležitosti 17. neděle v mezidobí (Jan 6,1-15) | 28. července 2024
Na dnešním úryvku evangelia mě vždy zajímalo, proč se tam zmiňuje právě pět chlebů a dvě ryby. Až jeden kolega zaujal k danému místu zajímavou teorii. Evangelista Jan, když psal své evangelium, byl již poslední žijící apoštol. A velmi mu záleželo na tom, aby se církev rozvíjela v apoštolském duchu. Ve svém evangeliu vynechal většinu zázraků, o kterých hovoří Marek, Matouš a Lukáš, ale příběh o nasycení zástupů pěti chleby a dvěma rybami tam vložil. A právě v této události můžeme spatřovat odkaz na dílo apoštolů. Pět chlebů může symbolizovat pět patriarchátů první církve. Patriarchát byla církevní obec založena přímo apoštolem (byly to Řím, Antiochie, Alexandrie, Konstantinopol a Jeruzalém). Dvě ryby pak mohou symbolizovat dva Kristovy apoštoly, kteří se stali zároveň evangelisty (Matouš a Jan).
Chleby jsou symbolem eucharistie, kterou mají nástupci apoštolů a jejich pomocníci kněží slavit a rozdávat Božímu lidu jako pokrm na cestu do věčnosti. Ryba je pak kryptogramem, tajnou šifrou (kryptós – tajný, gramma – písmeno), která v sobě skrývá nejdůležitější pravdu křesťanů. Řecky se ryba řekne Ichthys, což jsou počáteční písmena slov Iésús Christos, Theú Huiós, Sótér. Ta v překladu odhalují vyznání, že Ježíš Kristus je Boží Syn a Spasitel. Tuto pravdu apoštolové vložili do evangelií a jejich nástupci ji mají v jejich duchu hlásat.
Pět chlebů a dvě ryby jsou tak symbolem eucharistie a hlásání Božího slova, které vychází od apoštolů a skrze jejich spolupracovníky se dostává k celému Božímu lidu, který tak je sycen Boží pravdou a láskou.
Minulou neděli jsme si řekli, že se máme naučit odpočívat v Boží blízkosti. Důležitou roli v tomto odpočinku hraje také neděle a mše svatá. Je darem k občerstvení duše. Dnešní úryvek nám pak připomíná důležité kořeny prvotní církve, z nichž máme čerpat duchovní stravu: eucharistii a Boží slovo. Jen tak můžeme obstát v nástrahách a lžích světa, jen tak můžeme být i v dnešní době nositeli Boží pravdy a lásky.
Podobně, jak to bývá s putováním olympijského ohně, máme i my být součástí štafety, která předává Kristovo světlo dalším generacím. Každá mše svatá, každá neděle, každý čas odpočinku s Bohem, každé vzdělávání ve víře a budování společenství je důležitým momentem, aby toto světlo bylo stále živé a jasné. Aby vycházelo ze samotného zdroje. A to nám všem moc přeji.
