Text k zamyšlení u příležitosti 22. neděle v mezidobí (Mk 7,1-8.14-15.21-23) | 29. srpna 2021

Je zajímavý jev při svátosti smíření, když někdo přijde po roce a více, má pocit, že nemá žádné velké hříchy. Snad jen to, že v pátek občas jedl maso. Takový člověk si není ničeho zlého vědom, je vlastně sám se sebou spokojený a žádné hříchy si nepřipouští. Je to snad projev svatosti? Tušíme, že jistě ne. Zmíněný hřích není ničím závažným oproti tomu, co si dotyčný neuvědomuje. Podobně jsou na tom i farizeové, kteří zkoumají malichernosti, ale velkého nebezpečí a zla ve svém nitru si nevšimnou. A proto je Ježíš napomíná.

Text k zamyšlení u příležitosti 21. neděle v mezidobí (Jan 6,60-69) | 22. srpna 2021

Když dnes řeknete církev, budou to mnozí vnímat institucionálně a někdy i hanlivě. Jsou lidé, kteří církev a nabízené svátosti odmítají. Přitom poukazují na hříšnost kněží a nedokonalost věřících. Chtějí žít víru v Krista, ale řeknou vám: „Já církev k víře v Krista nepotřebuji.“ Co s tím?

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Nanebevzetí Panny Marie (Lk 1,39-56) | 15. srpna 2021

I když příští neděli budeme opět pokračovat v Ježíšově eucharistické řeči, dnes se díky slavnosti zadívejme na cíl, ke kterému eucharistie vede a dává sílu.

Začneme krátkým příběhem. Mladí mniši se ptali opata: „Doléhá na nás tolik pokušení, jak s ním bojovat?“ Opat se zamyslel a řekl: „Ptáte se, jak bojovat s pokušením? I já se zeptám. Kdybyste umírali, pro koho byste se rozhodli: pro hřích, který nabízí pokušení, nebo pro Krista, který nabízí šťastný věčný život?“ Mniši bez zaváhání odpověděli: „Pro Krista!“ Opat pokýval hlavou a pokračoval: „Tak se pro něho rozhodujte již nyní!“ Na to si mniši povzdechli: „To je těžké, když ještě nepřišla hodina naší smrti!“ Nato se opat usmál: „A jak to víte?“

Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí (Jan 6,41-51) | 8. srpna 2021

„Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal…“ Dnešní evangelium připomíná, co jsme si řekli minulou neděli a na co navazujeme. Víra v Krista je Boží dar, na který máme odpovědět celým svým životem. A pomyslným vrcholem naší víry je víra v Ježíšovu přítomnost v Nejsvětější svátosti. K té nás vyzývají dnešní Ježíšova slova: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“

Text k zamyšlení u příležitosti 18. neděle v mezidobí (Jan 6,24-35) | 1. srpna 2021

Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“

Co je to ten skutek Boží? Může to být skutek, který vykoná Bůh. Ale zároveň skutek, který máme vykonat pro Pána Boha my. Pán Ježíš dnes říká, že takovým skutkem je víra. Jak to uchopit? Víme, že víra je darem Božím. Tedy je to skutek Boží pro nás. Dar, který přijímáme. Zároveň je to ale skutek člověka, protože ten musí dar víry přijmout a odpovědět na něj svým životem.

Text k zamyšlení u příležitosti 17. neděle v mezidobí (Jan 6,1-15) | 25. července 2021

Na dnešní neděli stanovil papež František Světový den prarodičů a seniorů. Je to také proto, že dnešní neděle je blízko památky svatých Jáchyma a Anny, prarodičů Pána Ježíše.

Text evangelia nás při této příležitosti uvádí na břeh Galilejského moře, kde se koná velkolepá hostina. Minimálně pět tisíc mužů a tři tuny jídla, to už je pořádná večeře. Při dnešních cenách by mohla stát asi 1,5 milionu korun. Není divu, že lidé byli nadšeni a chtěli Ježíše prohlásit králem. Ale Ježíš od nich odchází a zůstává sám. Úplně sám. Fyzicky i vnitřně osamocený a nepochopený. Proč?

Text k zamyšlení u příležitosti 16. neděle v mezidobí (Mk 6,30-34) | 18. července 2021

Jedna anekdota vypráví o tom, jak si povídají farníci: „Máme skvělého nového kněze.“ „Vážně? Někteří říkali, že mluví dlouho, monotónně a nezáživně.“ „To je právě bezva. Naše děti nikde neusnout tak rychle, jako při jeho kázání.“