Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Ježíše Krista Krále (Mt 25,31-46) | 22. listopadu 2020
Pastýř, který odděluje ovce a kozly, to je obraz, kterým k nám Ježíš promlouvá. Symbolika tohoto obrazu vypovídá o tom, že na konci časů bude zřejmé, jak se kdo rozhodl, pro koho. Během života se těžko pozná, co je v člověku, jaké jsou jeho motivy a hnutí. Nyní ani my sami nevíme, nedokážeme objektivně posoudit správnost svého jednání, ale usilujeme o to. Snažíme se vidět svůj život Božíma očima. Při zmíněném posledním soudu však bude jasno.
Ovečky, které následovaly Božího Beránka, Ježíše Krista a připodobnily se mu svým životem, budou patřit i na věčnosti do jeho království. Na druhé straně zůstanou ti, kdo odmítli následovat Božího Syna v jeho lásce ke všem lidem. Jsou symbolizováni kozly. V židovství se kozel používal jako zvíře, které při smírčím obřadu odnášelo hříchy Izraelitů do pouště. Nic proti tomuto zvířeti, ale symbolicky můžeme vnímat kozla, jako nositele zla. Proto nám zde symbolizuje ty, kteří nemohou vstoupit.
Je zajímavé, že spravedliví nevnímají svůj život jako něco mimořádného, něco, za co by měli dostat odměnu. A podobně lidé zlí nevnímají svůj život jako něco špatného, za co by měli o odměnu přijít. Diví se a ptají: „Kdy jsme ti posloužili, či neposloužili? Kdy jsme ti projevili, či neprojevili lásku?“ Ti první nekonají dobro pro odměnu, ani ti druzí neplánují o Boží království přijít. Vše jaksi vyplývá z nasměrování života. Ti, co následují Ježíše, přinášejí dobré ovoce, ti druzí myslí jen na sebe, nepřinášejí nic. A tím konají zlo, protože naším úkolem je vším tím, čím jsme obdarováni, přinášet užitek, budovat Boží království.
V dnešním evangeliu nám Ježíš nastavuje zrcadlo. Učí nás, abychom se zamysleli, abychom ze svého jednání poznali, kam směřujeme. Koho následujeme. Služba Kristu s jakousi samozřejmostí přináší konání dobra. Když nasloucháme dnešnímu evangeliu, můžeme se ptát: „Jdu ve stopách Božího Beránka? Nejsem nositelem zla, lhostejnosti a přezíravosti? Soucítím s trpícími a pomáhám jim v jejich bolesti?“
Ježíš své kázání adresuje svým učedníkům. Dnes jsme jeho učedníci my, tedy dnes my máme jeho slova přijmout a podle nich uspořádat svůj život. Papež František před rokem zdůrazňoval, že každý učedník je i misionář. A jsme to my, kteří jsou vysláni k potřebným. A to nejen v rovině fyzické. Člověk nemá jen tělo. Žije i životem ducha a duše. Také v těchto oblastech se máme postarat. Kolik lidí dnes hladoví po přátelství, žízní po laskavém slově, kolik lidí je nemocných hněvem či žije v zajetí různých lží. Ti všichni potřebují laskavé přátele, obětavé lékaře, moudré učitele pravdy. Nebojme se jim nabídnout pravdu a lásku, kterou nám svěřil Ježíš. Do Božího království se nebude vstupovat až jedou po smrti na posledním soudu. Do Božího království se vstupuje teď a tady. Tím, jak dnes budeme následovat Božího Beránka.
