Bylo jednou jedno království, ve kterém byli všichni lidé skoro slepí. Jediný kdo viděl, byl král. Říkal všem lidem co mají dělat, aby přežili a oni ho poslouchali. Protože však viděli svět jinak, poslouchali ho neradi a v duchu na něj brblali. Naráželi do sebe, nadávali, zlobili se. Král cítil, že jeho poddaní nejsou spokojení a tak vyhlásil, že ten, kdo pomůže vyřešit tento problém, dostane odměnu.
A tak začali přicházet mudrci a vysvětlovali lidem, že jinak to nejde a že jim král radí dobře, ale bylo to čím dál horší. Až jednou přišel poutník z daleké země. Chvíli pozoroval, co se děje a pak se zavřel do vynálezovny. Za nějakou dobu odtud vyšel, a to rovnou za králem. V ruce nesl malou podivnou věc. Protože byli všechny stráže skoro slepé, muselo jich být hodně. A všem bylo třeba vysvětlovat, co že to nese. „Mám pro pana krále dobrý lék, který pomůže vašemu království,“ říkal prvním strážím. Když přišel k páté stráži, už se mu to nechtělo říkat celé a tak jen prohodil: „Dobrý lék.“ U desáté stráže už se zmohl jen na „brýlék“. Ohlašovač ho pak představil králi slovy: „Přichází poutník z daleké země a přináší brýle.“ „Co to je?“ divil se král. „Jsou to sklíčka, která pomohou lidem, aby správně viděli.“ „A proč to nazýváš takovým divným jménem?“ „No, já to tak nenazval,“ pravil poutník a vysvětlil králi, jak ke zkomolení došlo. „Ha, ha, ha,“ smál se král, ale slovo brýle se mu líbilo a tak ho přijal jako název pro tu novotu. A hned rozhlásil, aby si lidé brýle nasadili. Někteří nechtěli, ale ti kdo ho poslechli najednou užasli. Spatřili totiž svět v celé jeho kráse. A začali provolávat sláva. Uviděli také svého krále. Byl mocný, silný a usmíval se. V jejich srdci zahořela radost a na tváři se objevil smích. Z království slepých se stalo království šťastných lidí.
I náš svět podlehl slepotě, kterou působí hřích. Mnozí lidé nevidí pro svůj hněv, sobectví, neodpuštění a jsou zahořklí a zlí. Bůh poslal svého Syna, aby nám skrze víru otevřel oči. Aby uzdravil naši slepotu svým odpuštěním a svou láskou. Je jen na nás, jestli přijmeme jeho dar víry a staneme se tvůrci šťastného království. Jak vnímáme svého Boha, takovými jsme i my. Je-li pro nás Bůh tím, který se usmívá a miluje, budeme i my těmi, kdo rozdávají lásku a radost.
