Text k zamyšlení u příležitosti 23. neděle v mezidobí (Lk 14,25-33) | 4. září 2022
Dnešní úryvek není jednoduchý k přijetí a možná ani k pochopení. Pán Ježíš používá různorodé příklady, aby ukázal, jak je důležité mít vše na svém místě. Aby naše životní hodnoty do sebe zapadaly a my mohli jít správným směrem. Pomůžeme si i my jedním novodobým příkladem – filmem, který mnozí velmi dobře znáte.
Ježíš říká, že nemáme lpět na svých blízkých, na sobě či na svých životních plánech víc, než na něm. Protože když povýšíme sebe, svou rodinu, kariéru, nad vztah s Bohem, ocitneme se v zajetí sebe, svých bližních či svých cílů. Přijdeme o svobodu. Najednou nám naše životní hodnoty začnou diktovat směr. A to může vést i ke zhroucení celého našeho světa. Když se nám něco nepodaří, neštěstí dolehne na někoho blízkého, na nás, na naše plány, jsme schopni vznášet Bohu i výčitky. Nebo se od něho úplně odvrátit.
Hezky to ukazuje postava poručíka Dana z filmu Forrest Gump. Je to muž, který žije v zajetí své rodiny a kariéry válečného hrdiny. Rodinná tradice předpokládá, že buď zvítězí, nebo hrdinně padne. Když však přijde v boji o nohy, je se všemi plány konec. Z Dana se stane zahořklý alkoholik. Bez rodiny, bez kariéry, nenávidí sebe, celý svět i Boha. To však netrvá věčně. Při dalším náhodném setkání s Gumpem se ocitají v mořské bouři, kde se poručík Dan rouhá a nadává Bohu do úplného vysílení. Boží milosrdenství je však silnější než lidská zloba. Když bouře skončí, plave poručík Dan v moři a Gump pronáší slavnou větu: „Myslím, že toho dne se poručík Dan usmířil s Bohem.“ A od té chvíle se vše obrací k dobrému. Poručíku Danovi se začne po boku Gumpa dařit, získá postavení, krásnou ženu, a nakonec i protézy, které mu umožní chodit. Je to takřka pohádkový konec.
Z křesťanského pohledu na tento příběh můžeme říct, že Gump je symbolem Krista, který poručíku Danovi zachrání nejprve život a pak i duši. Přivede ho k osvobození od rodinných a kariérních plánů, k přijetí sebe samého i ke smíření s Bohem.
Když se nad tímto příběhem zamyslíme, pomůže nám to pochopit i důležitost dnešního evangelia. Ježíš nám říká: „I když jsou rodina, náš život a jeho naplnění důležité, nesmí se stát jediným, nejvyšším smyslem našeho bytí.“ Vyzývá nás, abychom na toto nejvyšší místo dosadili jeho. Neseme jeho jméno, jsme křesťané, a proto má být Kristus tím, kdo stojí v našem životě nade vším ostatním. Toto prvenství pak určuje správné postavení a nasměrování všem dalším životním hodnotám.
