Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Výročí posvěcení kostela (Ef 2,19-22) | 29. září 2024
V Čechách „posvícení“, na Moravě „hody“, obojí vychází ze slavnosti kostela, která se nazývá „Slavnost výročí posvěcení kostela“. Různé názvy, jedna slavnost – důvod k vděčnosti a radosti.
Už jsme si říkali před rokem, že jde o vděčnost našim předkům, kteří postavili tento dům Boží. No dobře, ale naši předkové postavili mnoho domů a významných budov. A jejich význam se takto zdaleka neslaví. Proč? V případě kostela jde o budovu nejen historickou (a často i umělecky vzácnou), ale živou. Jde tedy hlavně o vděčnost tomu Nejvyššímu, tedy Bohu. Za vše, co skrze toto místo a setkávání se v něm dostáváme.
Teď ruku na srdce… jak jsme se dnes cítili, když jsme sem přišli? Stupnice hodnot od 1 až do 10, kdy 1 znamená něco jako: „Kde to jsem, co to je?“ a 10: „A co jako, tady to znám, tady mě nic nepřekvapí.“ A co je lepší? Obě strany jsou jakýmsi extrémem. Ani s jedním z nich bychom se neměli spokojit. Jaký postoj je ten správný? Toto místo by nemělo být ani neznámé, ani nás nemá unavovat tím, že už tu známe každý špendlík a že nás nemá čím překvapit. Tento dům má být na jednu stranu domovem, kde na stranu druhou můžeme a máme stále něco očekávat. V žalmu 122 se říká nebo zpívá, že se autor zaradoval, když měl jít do Božího domu. Jak jsem na tom já? Lépe řečeno, položme si otázku: Co mohu udělat, aby byl kostel mým domovem, kam se těším, kde je mi dobře a kde mohu čerpat pro svůj život? Jeden krok už mnozí z vás udělali. Uklízeli jste tady, zdobili jste toto místo. Díky za to. Ale nejde jen o budovu… o kameny nebo cihly. Jde i o nás. Na každém z nás záleží.
Svatý Pavel píše o stavbě svatého chrámu. Kde jsou apoštolové a kazatelé jako základ a pak my všichni, které spojuje Kristus – nárožní kvádr. V něm jsme budováni v Boží příbytek. Zkusme si to představit… Kvádr, na který jsme všichni napojeni. On je příčinou naší stability. On nás oživuje. On nás buduje. Co to tedy znamená? Kostel je místo, kde „bydlí“ Bůh. My sem přicházíme s radostí jako domů a s velkým očekáváním. Necháváme se Bohem propojit, obdarovat a přestavovat v příbytek, ve kterém on bude přebývat. Kruh se uzavřel. Přicházíme do chrámu, abychom byli chrámem.
A to nám všem moc přeji. Nechávejme se zde přestavovat v Boží příbytek. Na každém z nás záleží, zda bude mít Bůh v tomto světě kde přebývat.
