Za jedním knězem přišel ke zpovědi starý námořník. Hodnotil svůj život a prožíval pocit prázdnoty. „Otče, co má člověk dělat, abych se dostal po smrti do nebe?“ zeptal se kněze.
„No, jedna věc je v životě důležitá. Jsme na zemi, abychom se naučili milovat. Kdo to dokáže, nemusí mít ze setkání s Bohem strach.“
„Vážně? Opravdu?“ divil se námořník.
„Je to tak,“ odpověděl kněz.
„Tak to já se do nebe dostanu,“ oddechl si námořník. „Já miloval celý život. V každém přístavu by o tom mohli minimálně dvě či tři ženy vyprávět.“
„Ach synu, to si asi nerozumíme. Byly ty ženy s tebou šťastné?“
„Samozřejmě.“
„I když jsi je potom opouštěl?“
„To ne, když jsem odcházel, tak plakaly.“
„Vidíš to. Člověk si myslí, že ví, co je to láska, když chvíli někoho potěší. Avšak u Boha milovat znamená učinit šťastným natrvalo.“
