Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Nejsvětější Trojice (Jan 3,16-18) | 4. června 2023
Dnešní úryvek evangelia můžeme označit jako základní kámen nového Zákona. „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ V Písmu svatém nikde neslyšíme hovořit o Nejsvětější Trojici, ale třech projevech Boha v životě lidí. Z toho nám tato skutečnost vyplývá. Jeden Bůh, který vytváří vztahy. A do těch vztahů zve i nás. A zve i naše děti. V mém rodném městě – v Olomouci stojí na náměstí sloup Nejsvětější Trojice, který má 35 metrů a je největším sousoším v České republice, památkou Unesco. Nahoře jsou znázorněny tři Božské osoby a dole, mezi barokní kamenickou symfonií, v srdci stavby je ukryta kaple. Jako by nám chtěl říci, že do vztahů Trojjediného Boha se vstupuje eucharistií. Sám sloup je ozdoben latinským nápisem ve významu: „Sláva Bohu Otci, Bohu Synu, Bohu Duchu Svatému. Ať jsou zasvěcena jemu samému všechna srdce, v plnosti víry, pevné naději, dokonalé lásce.“ Říká nám, že podíl na Božském životě získáváme tím, že mu nabídneme své srdce. Jak to udělat? Tím že navštívíme tuto památku Unesco? Že vstoupíme do zmíněného srdce sloupu? To může být krásné, ale bylo by to málo.
Jako slavení mše svaté dává smysl každému kostelu, tak zbožné prožívání svatého přijímání dává smysl našemu bytí… dává život naší duši. A vlastně… vzpomeňme na ještě jeden Ježíšův příslib: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Tedy my sami se stáváme chrámem, do kterého Bůh přichází a přetváří ho ve svůj domov. Ne, že my někam vstoupíme, ale necháme Boha vstoupit do nás. A to si dnes chceme uvědomit a s vděčností mu nabídnout domov svého srdce.
