Mše svatá – Závěrečné obřady

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle postní (Jan 8,1-11) | 3. dubna 2022 | videozáznam

1. Mše svatá – Mše svatá – Úvod a Vstupní obřady | videozáznam
2. Mše svatá – Bohoslužba slova | videozáznam
3. Mše svatá – Bohoslužba oběti | videozáznam
4. Mše svatá – Závěrečné obřady | videozáznam

Hovořili jsme o mši svaté jako o vrcholné modlitbě dne, o setkání s Bohem, který nás obdarovává zjevenou pravdou, o zpřítomnění večeřadla, Ukřižování i Zmrtvýchvstání. Skončili jsme u chvíle ticha, u nejosobnějšího rozhovoru s Ježíšem, který vstoupil do našeho života ve svatém přijímání.

Říká se: „Konec dobrý, všechno dobré.“ Závěrečné obřady jsou nejkratší, ale důležitou částí mše svaté. Naše děkování je shrnuto do Modlitby po přijímání (jedné ze tří nejdůležitějších). Tam kněz jménem nás všech děkuje za dar, který jsme dostali. Po této modlitbě se nabízí prostor pro tzv. ohlášky, kde si jako farní rodina sdělíme důležité a praktické oznamy, připomínky, úkoly či plány. A aby tyto nebyly delší než vlastní bohoslužba, slouží nám ke sdělení těchto záležitostí také farní časopis.

Celé setkání završí požehnání. Tím si vyprošujeme Boží pomoc a ochranu. I před požehnáním zaznívá výzva „Pán s vámi“. Máme odejít z místa Božího, ale ne bez Boha, Pán má být s námi i nadále. Neloučíme se s ním. Každý si má uvědomit, že Bůh je ve mně, jsem nyní jeho svatostánkem. Na konec zazní rozeslání. Starobylá výzva „Itte missa est“ je překládána různě v různých jazycích: „Jděte v Kristově pokoji,“ „Jděte ve jménu Páně“ nebo „Jděte, jste posláni.“ Ano, jsme posláni. Máme nejkrásnější a nejvznešenější úkol na světě. Přinést lidem poselství o Ježíšovi, o věčném životě a o Boží Lásce. Umožnit těm, ke kterým přijdeme, setkání s Ježíšem.

I to, že kněz při odchodu opět políbí oltář, nám má připomenout, že jsme na místě svatém. Setkal jsem se s Bohem, který vstoupil do mého života a tím mě posvětil. Já teď odcházím, abych to, co jsem přijal, dával dál. Abych posvěcoval svou rodinu, své přátele, spolupracovníky, spolužáky.

Snad ještě jedno zamyšlení. Opravdu se potřebujeme ihned po skončení rozprchnout? Je dobře, že zůstáváte v kostele, když je v Ježíšově jménu přítomen kněz. A děkuji za to. Nabízí se nám ale chvíle, kterou můžeme v kostele ještě prožít. Od Boha dostáváme tehdy, když od něho také očekáváme. Kdo přišel k bohoslužbě splnit svou povinnost, odchází beze změny. Zůstal mu možná pocit dobře vykonané práce. Bůh mu však nemohl mnoho dát, protože to neočekával. Kdo přišel z donucení, ten navíc odchází rozladěný. Musel vykonat něco, co nechtěl. Kdo se však přišel s Bohem setkat, ten do svých nových prací a starostí neodchází sám. Nebojme tedy ještě nějakou chvíli setrvat, vzpomenout s čím jsme přišli a poděkovat Bohu za dar mše svaté. Ve farním časopisu jsem již psal o tichu po mši svaté. Pokusme se přeložit všechny další modlitby před začátek, aby nyní toto vrcholné Boží dílo mohlo doznít (viz koncert veledíla).

Bohoslužby u prvotních křesťanů nekončily tím, že se prostě skončilo a všichni odešli. Následovalo tzv. agapé, společné stolování. Tato tradice není jen dávnou minulostí, ale na mnoha místech běžnou praxí. Ve farnosti jednoho kolegy takto končí slavnost Zmrtvýchvstání, kdy se sejdou při společné snídani. V jiných farnostech takto prožívají slavnost prvního svatého přijímání či biřmování. Měl jsem možnost navštívit několik farností ve Spojených státech, kde po nedělní mši svaté pokračuje setkání neformálním způsobem ve farním sále, kde každý přinese něco z domu, jiní připraví kávu a čaj a více jak hodinu tráví ve sdílení všech radostí a starostí. Měl jsem možnost navštívit i bohoslužby jiných křesťanů, ti podobně tráví celé dopoledne. Přijdou ráno s celou rodinou do „farního centra“, kde se rodiče navzájem vystřídají v programu pro děti. Jedni mají na starost děti, druzí jdou na bohoslužbu, pak se vymění. Po bohoslužbách tráví také čas u společné snídaně či občerstvení. Je to pro nás velká inspirace. A je jen na nás, co vymyslíme, abychom podtrhli důležitost mše svaté a dne Páně.

Přeji sobě i vám, aby se skrze vše, co jsme si tady při katechezích rozprostřeli, rozhořelo naše srdce k prožívání každé mše svaté s tím největším užitkem.