Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle postní (Jan 11,1-45) | 26. března 2023
Voda – světlo – život. Třetí křestní evangelium přináší třetí symbol – život. „Já jsem vzkříšení a život,“ říká Ježíš Lazarově sestře a říká to i nám. Ukazuje to vrcholným zázrakem, který shrnuje všechna dosavadní znamení. My se tímto připravujeme na Velikonoce, svátky Ježíšova vítězství nad smrtí. A také na nové uvědomění si, co jsme přijali ve křtu.
Je tady však obrovský rozdíl mezi děním v Betánii a tím, co se stane v „Božím hrobě“. Oživení Lazara je jen symbol oproti samotné podstatě Zmrtvýchvstání. Lazar se vrací zpět ke svém pozemskému životu. Vítězný Kristus vstupuje do nové kvality existence. Ale o tom ještě uslyšíme. Krásně to znázorňuje i význam jmen. Jméno Lazar zní hebrejsky Elʿazar a v překladu znamená „Bůh pomohl“. Ježíšovo jméno zní Jehošua, Ješua a nese význam „Bůh zachraňuje“. Zatímco Lazar zakouší Boží pomoc, Ježíšovým Zmrtvýchvstáním zakusí celé lidstvo záchranu.
Víra v tento dar je považována za samozřejmou, ale my si máme uvědomit, že nejde o něco, co se stane „až někdy“, ale o život, který ze křtu vstupuje už do přítomného okamžiku. Už nyní jsem obdarovaný a mám žít jako obdarovaný. Což je něco úžasného i zavazujícího. A ještě jednu věc si dnes máme uvědomit. Dovolte mi to vysvětlit příběhem.
Žáci starého poustevníka se jednou zeptali svého duchovního učitele: „Otče, co nás čeká za prahem smrti?“ Poustevník na ně pohlédl a pravil: „Pohled za práh smrti je jako pohled do hluboké jeskyně. Vše, co se tam skrývá, je ponořeno do temnoty. Ale tak, jako můžeme vidět kousek jeskyně, když do ní zazáří slunce, tak můžeme osvětlit kousek tajemství života po smrti, když nad ním uvažujeme ve světle Písma svatého. V něm nám Janovo Zjevení říká, že od našeho početí je naše jméno zapsáno v knize života. Jednoho dne bude přečteno a my budeme povoláni k věčnému bytí v domě Otce. Podobně jako Ježíš volá v Janově evangeliu přítele Lazara z hrobu k životu, zavolá jednoho dne i nás.“ Když se poustevník odmlčel, žáci mu položili další otázku: „A to budou k nebeskému životu povoláni všichni lidé?“ Poustevník se zamyslel a pokračoval: „Všichni budou povoláni, ale někteří neuslyší, protože se ve svém životě naučili ignorovat Boží hlas, který k nim promlouval skrze svědomí, Písmo, Božská znamení, skrze věřící, kněze či matku církev. K některým volání pronikne, ale nebudou moci přijít a zaujmout připravené místo, protože budou zaslepení zlobou a nenávistí. Nebudou schopni zavolat o pomoc, protože se odnaučili s Bohem mluvit. Každý bude svým jménem povolán k životu a věčnému štěstí, ale ne každý bude schopen toto povolání přijmout. Proto je důležité se již v pozemském životě nechat uzdravovat a obdarovávat a stát se Ježíšovým přítelem. Myslím, že mi toto poznání stačí k tomu, abych se k překročení prahu smrti bezpečně připravil.“
Přijměme tedy skutečnost, že již nyní máme žít z daru života. I nás se Ježíš ptá, když říká Martě: „Už nyní v této chvíli jsem vzkříšením pro tebe, věříš tomu?“ Již nyní se naučme z tohoto daru čerpat, již nyní se připravujme na uslyšení a přijetí pozvání k věčnému životu.
