Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Ježíše Krista Krále (Jan 18,33b-37) | 24. listopadu 2024
Na poslední neděli liturgického roku opouštíme linii Markova evangelia a nasloucháme Janovu evangeliu, konkrétně rozhovoru Piláta s Ježíšem. Minulou neděli jsme uvažovali o konci světa, o cíli našeho života. Nyní se nabízí otázka, co bude potom. Počínaje Ježíšovými učedníky je očekáváno Boží království. To ale nenastane až někdy. Už v týdnu jsme četli evangelijní úryvek, kde Ježíš odhaluje, že Boží království už začalo, je v nás, je nám svěřeno jako hřivna, se kterou máme hospodařit.
Díky rozhovoru s Pilátem pak můžeme pochopit, že Ježíš je jiný král a jiné je i Boží království. Jiné, že království světa. V pátek jsme si s dětmi vysvětlovali rozdíly. Zatímco světští panovníci stavějí na moci, síle a bohatství, Ježíš staví na pravdě, lásce a… na nás. My jsme jeho bohatství, my jsme jeho královským územím. Ale popořádku.
Ježíš říká: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Když žijeme s Kristem, jsme blízko pravdě. Svatí, kteří žili v úzkém spojení s Kristem dokázali často velmi dobře vnímat sebe i druhého člověka. Dokázali díky tomu druhým s užitkem pomáhat. Jsme stvořeni, abychom se Kristu podobali. Někdy se Kristu podobáme, ale často se dostáváme i do role Piláta. Někdy jsme podrobeni různým soudům ostatních, jejich výmyslům, pomluvám, jindy jsme těmi, co posuzují (nebo dokonce odsuzují) ostatní. V obou případech se ptejme na pravdu, kterou zná jen Bůh. I když jsme v roli odsouzených, jsme spojeni s Kristem, ví o nás, podobáme se mu. To je naše útěcha. Když soudíme, ptejme se, jak nás i naše blízké vnímá Bůh. On zná všechny detaily, zákoutí našeho života. Jen on může posoudit, kdo jaký doopravdy je.
Druhým rozměrem Kristova kralování je zmíněné „královské území“. Ježíš nemá svůj zámek, armádu, území, jeho království je už nyní v srdcích lidí. Ve křtu jsme byli pomazáni na kněze proroky a krále. On nás „ukotvil“ do Božího království a Boží království je už v nás. My v něm máme kralovat. Každý z nás by měl být vládcem „na území“ svého života. A aby se nám to dařilo, musíme se Ježíšem nechat vést a u něho se učit.