Text k zamyšlení u příležitosti 32. neděle v mezidobí (Lk 20,27-38) | 6. listopadu 2022
Na biblické hodině se rozjímalo nad dnešním úryvkem. Každý měl říct, nějaký krátký komentář k tomu, co ho v textu zaujalo. Jedna žena se zastavila u věty: „Kterému z nich bude žena náležet?“ A komentovala ho slovy: „Žádnému. Bude patřit jedině Bohu. Konečně se zbaví nadvlády mužů a získá svobodu a důstojnost.“
A my k tomu můžeme dodat, že to, co řekla o té ženě z evangelia, bude platit o všech vzkříšených. Každý člověk, který dospěje k Bohu, bude osvobozen od jakýchkoli pout tohoto světa. Vzkříšený člověk bude osvobozen od saduceů, farizeů, všech možných provokatérů a nepřátel. Bude osvobozen od očekávání a nároků, které jsou na něho kladeny, od posuzování a odsuzování, které jsou často bolestnou součástí našeho světa. Zakusí, že je milovaný bez podmínek. Objeví štěstí z dokonalého přijetí.
Můžeme si to představit tak, že na nás Ježíš spočine pohledem, kterým nám vyzná lásku. A toto vyznání bude tak čisté a pravdivé, že rozptýlí všechny naše pochybnosti o tom, jestli to s námi myslí vážně. Jeho lásce budeme věřit, přijímat ji, odpovídat na ni. A to nás učiní dokonale šťastnými.
Jak to můžeme vědět? Jednak to vyplývá přímo i mezi řádky z Ježíšových slov, jednak toto přesvědčení vychází ze zkušenosti mystiků a světců, kteří zakusili takovýto dotek Boží lásky jako předzvěst toho, co je pro nás připraveno. Jednou všichni budeme náležet Bohu, který nás miluje, a to nás naplní dokonalým štěstím. To je jedna věc, kterou si dnes můžeme uvědomit.
Druhá myšlenka na ni navazuje. Toto štěstí se týká naší věčnosti, tedy života po smrti. My ale nemusíme čekat, my se mu můžeme otevřít již tady a teď. Kdo se v modlitbě odevzdává Bohu (své starosti a pouta), ten může být osvobozen a může se těšit z Boží blízkosti a lásky. V čem taková modlitba spočívá?
V jednom kostele byl obraz Božího milosrdenství namalovaný podle sestry Faustyny Kowalské. Prohlížela si ho skupinka turistů a někdo se zeptal kněze, který je provázel: „Co mám udělat, abych získal Boží milosrdenství?“ A kněz mu odpověděl: „Boží milosrdenství a Boží láska jsou jako oceán, který nemůžete získat, ale můžete se do něho ponořit a nechat jím nést. Nechejte toto poselství promlouvat, dovolte si poznání, že jste Kristem milován. Nechejte, aby z vašeho rozumu proniklo do vašeho srdce.“
Díky modlitbě, ve které se můžeme ponořit do Božího milosrdenství, ve které pravda o Boží lásce sestupuje z naší mysli do našeho srdce, můžeme zakoušet, jak je krásné, když náležíme Bohu. Kéž se nám to daří.
