Text k zamyšlení u příležitosti 7. neděle v mezidobí (Mt 5,38-48) | 19. února 2023
I dnes pokračujeme v naslouchání Ježíšově řeči, při které nám ukazuje směr našeho života a důvod naší cesty. Tedy že jdeme k našemu Nebeskému Otci, který nás miluje a vložil do nás touhu ho následovat a stávat se mu podobnými.
Zazněla mimo jiné známá věta: „Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou.“ Je zvláštní, že ji rádi užívají ti, kteří s vírou mají pramálo společného, k tomu, aby nás pohnali ke strpění určitého bezpráví. Opravdu má být postoj křesťana takový?
V jedné staré morální brožurce byl rým: „Chceš-li míti svatozář, dávej všanc svou druhou tvář.“ Autor patrně myslel na sebeobětování jako cestu ke svatosti. Ano, známe mnoho pokorných postojů v životopisech svatých, ale nikoli plošně v duchu tohoto rýmu. I Ježíš se brání, když ho udeřil veleknězův služebník do tváře, a ptá se: „Co jsem řekl špatného, proč mě biješ?“ Rozhodně tedy nejde o naivní kapitulaci.
Přesto se mi rýmovaná morální formulace líbí. Podívejme se na ni z jiného úhlu. „Dávej všanc svou druhou tvář.“ Tak, jako má mince dvě strany, může mít člověk dvě tváře. Tu vlídnou a nevlídnou. Když potkáme milého, usměvavého člověka, rádi mu úsměv oplatíme. Když se na nás někdo zamračí, i náš obličej zvážní. Odrážíme své okolí. A zde právě můžeme ono „dávej všanc svou druhou tvář“ vnímat jako výzvu k neopětování toho, když nám někdo ublíží. Neoplácet zlo zlem. Nerozmnožovat ublížení, ale probudit své lepší já. Nastavit svou klidnou a vlídnou tvář. Tento postoj může uklidnit situaci a nastartovat usmíření. To se ovšem neobejde bez situací, kdy zůstane chuť hořkosti, bolest z přijaté rány. I to, když spojíme s utrpením Krista, může přinést posvěcení. A nejen nám.
Jedna známá vyprávěla, jaké situace prožívá coby obsluha v prodejně s rozhněvanými zákazníky. Jistý zákazník si takto vyléval zlost z nekvalitního zboží, za což prodavačka samozřejmě nemohla. Přesto musela zachovat klidnou a vlídnou tvář, protože taková jsou vnitřní nařízení.
Nás k tomu vybízí Ježíš. Nejen navenek, ale z celého svého srdce. Dejme šanci vlídnému a chápajícímu postoji, i když nám lidská přirozenost velí odplatu. Ukončeme zlo, které se chce množit. Ať už spravedlivou obranou či vlídnou tváří tam, kde je zrak zakalen zlobou a nenávistí. To bude další krok k podobnosti s Bohem.
