Nedávno jsem si komusi postěžoval, že mi ta současná křesťanská scéna nějak splývá do jednoho středněproudového stylu, který byť precizní a nalšápnutý vším možným jaksi hudebně unavuje a že by to chtělo někoho, kdo z tohoto proudu vypluje, vybočí, prostě ubere plyn. Takto jsem uvažoval a nenapadlo mě, že za nedlouho objevím interpreta, který bude přesně takový.

Jak nám prozradil Facebook, tak po celých, dlouhých sedmi letech přišli 15. března 2012 pánové z Gen Rosso s novým studiovým albem (v roce 2005 – album Zenit). Nese název Indelible, což slovník překládá jako „nesmazatelný“ či „nesmazatelně“.

Úplnou náhodou jsem se v magazínu věnujícímu se křesťanské hudební scéně CCM setkal se zpěvačkou Britt Nicole. I když se na první pohled (vzápětí i poslech) mohlo zdát, že patří spolu s mnohými dalšími do nejširšího a tudíž i méně zajímavého středního popového proudu, při pohledu druhém jsem již objevil něco, co vybočuje.

Ďáblu nevadí, že pracujete pro dobrou věc

Ďáblu nevadí, že pracujete pro rodinu, přátele, církev, pro Ježíše. Že děláte dobré skutky a zachraňujete svět. Jediná věc, která mu vadí, je vaše spojení s Bohem. Čas, který strávíte s Ježíšem. Proto vás od modlitby odvádí tolik „potřebných povinností“.

Motto zlého ducha je: „Člověče, dělej si, co chceš, hlavně nepřebývej s Bohem.“ Jedině rozhodnutí pravidelně se modlit nás může před tímto pokušením zachránit.