Text k zamyšlení u příležitosti 32. neděle v mezidobí (Mt 25,1-13) | 8. listopadu 2020

Při jedné smuteční řeči zazněla slova: „Našemu zemřelému dohořela svíce života.“ Zatímco nevěřící takto vnímají smrt, my křesťané víme, že světlo života smrtí nezhasíná. A to je dobrá zpráva.

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Všech svatých (Mt 5,1-12a) | 1. listopadu 2020

Dnes je slavnost Všech svatých. Když se podíváme na sochy a obrazy světců, spatříme, že každý z nich má nějaký svůj atribut. Věc či symbol, podle které ho poznáme. Někdo drží na znamení své vzdělanosti knihu, jiný má jako symbol zbožnosti růženec, u někoho sedí či leží bezvládná postava, aby se připomnělo, že vynikal péčí o nemocné. Tyto atributy u zobrazených světců nám ukazují, že každý člověk je originální a má svoji jedinečnou cestu životem, cestu směřující do ráje.

Text k zamyšlení u příležitosti 30. neděle v mezidobí (Mt 22,34-40) | 25. října 2020

Miluj Boha nade vše a bližního jako sám sebe. Když by nás někdo zkoušel, co je ve víře nejdůležitější, určitě bychom obstáli, protože bychom řekli, že láska. Nicméně, brzy ztroskotáme, když přijde na to, jak tato nejdůležitější přikázání lásky naplňujeme. A můžeme namítat: „Copak mohu milovat někoho, kdo je zlý nebo mi jsou cizí jeho postoje?“

Text k zamyšlení u příležitosti 28. neděle v mezidobí (Mt 22,1-14) | 11. října 2020

Křtem jsme dostali milost – nezasloužený dar. Milost posvěcující je šat, který nás zdobí a chrání a který dostáváme jako nezasloužený dar od Boha. Je to naše výbava pro to, abychom se mohli účastnit života Božího království. Pečujme o ni. A když ji poškodíme nebo ztratíme hříchem, dovolme Bohu upřímnou lítostí a pokáním, aby nás znovu obdaroval. Nezapomeňme také na úkon kajícnosti ve mši svaté, který nás může a má očistit pro dokonalé slavení. Zároveň nepromarněme moc žádné mše svaté, která nás přetváří do krásných dcer a synů Božího království.

Text k zamyšlení u příležitosti 27. neděle v mezidobí (Mt 21,33-43) | 4. října 2020

Touha po věcech a jejich vlastnění nás provází od našeho narození. Jedna z prvních slov, která člověk začne pravidelně používat, jsou: „to“, „chci“ a „moje“. Člověk si chce přivlastnit věci, místa, lidi a, jak čteme v dnešním evangelijním úryvku, i pravdu o Bohu.

Text k zamyšlení u příležitosti 26. neděle v mezidobí (Mt 21,28-32) | 27. září 2020

V pátek jsme s dětmi v souvislosti s dnešním evangeliem hovořili o lenosti a zodpovědnosti, o schopnosti dodržet dané slovo. Ale Ježíšova výzva jde ještě dál. Ukazuje nám, že jsme Bohem voláni, abychom se zapojili do práce na vinici. Tedy do dění v jeho církvi. A my se musíme denně rozhodovat, zda dáme přednost Božímu volání, nebo svým zájmům. Dáme přednost modlitbě, mši svaté, duchovní četbě, společenství, které nás ve víře povzbudí, práci pro farní společenství, nebo zábavě, světským starostem apod.?

Text k zamyšlení u příležitosti 25. neděle v mezidobí (Mt 20,1-16) | 20. září 2020

Ježíš vypráví podobenství o práci na vinici a mzdě za tuto práci. Příběh vypráví tak, že to musí každého spravedlivého člověka provokovat. Jak může člověk, který pracoval jednu hodinu, dostat stejnou mzdu jako ten, kdo pracoval celý den? Vždyť to je nespravedlnost! Jak bychom mohli s něčím takovým souhlasit?

Text k zamyšlení u příležitosti 24. neděle v mezidobí (Mt 18,21-35) | 13. září 2020

Dnešní téma o odpuštění začneme příběhem. Jednoho dne měl opat kázání, ve kterém se zmínil o tom, že odpuštění může změnit hříšníka ve světce. Jednomu posluchači to nedalo a přišel se po mši svaté zeptat: „Opravdu může odpuštění zlého člověka změnit? Není pro jeho výchovu lepší pořádný trest?“ Opat se zamyslel a pravil: „To je zajímavá otázka. Ale stojím si za svým. Odpuštění může člověka změnit. I když ne každé.“ Muž se na opata tázavě podíval a ten pokračoval: „Duše hříšníka bývá chladná jako kus ledu. Pokud je i naše odpuštění chladné a formální, jen hříšníka utvrdí v jeho zlém stavu a jednání. Ale pokud se odpuštění spojí s ryzí láskou, která plane a hřeje, hříšníkovo ledové srdce začne tát a měnit se k lepšímu.“