Text k zamyšlení u příležitosti 8. neděle v mezidobí (Lk 6,39-45) | 27. února 2022

Ve vstupní modlitbě se dnes modlíme: „Všemohoucí Bože, naplň celý svět svým pokojem a veď ho po správných cestách, aby tvá církev mohla v bezpečí a míru plnit své poslání.“ Tento text získává tváří tvář stávajícím politickým událostem novou naléhavost. Prosíme o pokoj ve světě a o vedení po správných cestách.

Text k zamyšlení u příležitosti 7. neděle v mezidobí (Lk 6,27-38) | 20. února 2022

První výzvu Božího slova jsme mohli postřehnout na začátku evangelijního úryvku: „Vám, kteří posloucháte, říkám…“Aby k nám mohl Bůh promluvit, musíme naslouchat. Často totiž neposloucháme. Neumíme naslouchat. Jsme plní vjemů a Boží slovo nemá šanci.

Hlavní výzva, tedy milovat nepřátele, je často chápána jako nějaký křesťanský bonus pro ty „svaté“. Ano, jsme slabí, přesto nám ale Pán Ježíš svěřuje tento důležitý rozměr křesťanského postoje. Mít nepřátele je běžný důsledek našich životů. A my s tím musíme žít. Hledat ten správný postoj, modlit se za ně, nedovolit vítězit zlosti, hněvu či mstě.

Text k zamyšlení u příležitosti 6. neděle v mezidobí (Lk 5,1-11) | 13. února 2022

„Ježíš řekl Šimonovi: ‚Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.‘ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.“ Těmito slovy končilo evangelium minulé neděle. Učedníci přijali Ježíšovo povolání a přidali se k němu. A po nějakém čase slyší tato slova, tato blahoslavenství. Byl to jistě velmi důležitý formační prvek. Když totiž přijali, že mají být lovci lidí, mohli to celé pochopit po svém.

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle v mezidobí (Lk 5,1-11) | 6. února 2022

Dnešní promluvu začneme jednou židovskou anekdotou. Jede Roubíček ve vlaku a do kupé k němu přistoupí židovský mladík. Sedne si a hned se Roubíčka zeptá kolik je hodin. Roubíček mlčí. Mladík se zeptá ještě jednou, ale odpověď žádná. Tak jedou dál a v kupé je ticho. Po delší době se na čas zeptá nějaký cizinec. Roubíček vytáhne stříbrné hodinky, koukne na ně o hned odpoví. Když pak cizinec vystoupí, mladík se na Roubíčka vyčítavě obrátí: „Proč se s nevěřícím se bavěj a se mnou ne?“

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle v mezidobí (Lk 4,21-30) | 30. ledna 2022

Úryvek evangelia, který jsme právě slyšeli, zdá se, dobře začíná, ale špatně končí. Navazujeme tam, kde jsme před týdnem skončili. Ježíš promlouvá v synagoze, lidé jsou překvapeni, libí se jim jeho milá slova. Nakonec ho však vyvedli až na sráz hory, aby ho srazili dolů. Proč? Co se stalo?

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí (Lk 1,1-4;4,14-21) | 23. ledna 2022

Právě jsme slyšeli dva úryvky z Lukášova evangelia. Oba jsou pro nás důležité. Ten první je úplný začátek evangelia, kterému po celý tento liturgický rok budeme naslouchat. A proto je důležité si říct, proč vlastně máme Lukášovo evangelium. Z jeho slov je zřejmé, že už nějaká evangelia naspaná jsou, tak proč píše další? Chce být lepší než Marek nebo přetáhnout posluchače na svou stranu? Vůbec ne. Chce podat osobní svědectví. To je adresováno jistému Theofilovi, což nemusí být jeden konkrétní člověk, ale konkrétní posluchači jeho vyprávění. Theofil v překladu znamená „ten, který má rád Boha“. A každému takovému chce Lukáš předat svědectví o Kristu. Jedná se o spolupráci s Bohem. Bůh použil Lukášovo rozhodnutí, námahu i umění, aby nám toto slovo předal. A podobně spolupracuje s dalšími autory, aby se nám mohl dát poznat, aby mohl vzniknout tento komunikační most mezi Bohem a člověkem.

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle v mezidobí (Jan 2,1-11) | 16. ledna 2022

Proměnění vody ve víno je první Ježíšův zázrak, o kterém hovoří Janovo evangelium. Jeho okolnosti jsou velmi překvapivé. Nádoby určené k předepsanému (tzn. přikázanému) očišťování změní v zásobníky na víno. Svatebčané se nemají kde obřadně umýt, nemohou plnit předpisy Zákona, zato mají šest set litrů opojného nápoje. Proč to Ježíš dělá? Co tím zamýšlí?

Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně (Lk 3,15-16.21-22) | 9. ledna 2022

Když se řekne Epifanie, představíme si scénu příchodu a klanění mudrců. Epifanií však vyjadřujeme obecně příchod a zjevení Boha mezi lidmi. Až do konce 4. století se narození Páně, klanění pastýřů a mudrců, křest v Jordánu a dění na svatbě v Káni slavily 6. ledna v jednom obrovském svátku. A ten tedy shrnoval všechny události, kterými se Bůh dává poznat lidem. V 5. století se tyto slavnosti oddělily. Narození Páně se začalo slavit 25. prosince, klanění mudrců, křest a svatba v Káni zůstaly 6. ledna. Během staletí se situace ještě různě vyvíjela a v roce 1970 papež Pavel VI. přesunul oslavu Ježíšova křtu na neděli po slavnosti Zjevení Páně, tedy na neděli po 6. lednu.