Text k zamyšlení u příležitosti 17. neděle v mezidobí (Jan 6,1-15) | 25. července 2021
Na dnešní neděli stanovil papež František Světový den prarodičů a seniorů. Je to také proto, že dnešní neděle je blízko památky svatých Jáchyma a Anny, prarodičů Pána Ježíše.
Text evangelia nás při této příležitosti uvádí na břeh Galilejského moře, kde se koná velkolepá hostina. Minimálně pět tisíc mužů a tři tuny jídla, to už je pořádná večeře. Při dnešních cenách by mohla stát asi 1,5 milionu korun. Není divu, že lidé byli nadšeni a chtěli Ježíše prohlásit králem. Ale Ježíš od nich odchází a zůstává sám. Úplně sám. Fyzicky i vnitřně osamocený a nepochopený. Proč?
Lidé viděli zázrak a dostali nápad: uděláme Ježíše králem. Ať se o nás stará, ať nás živí, ať nám slouží. Místo postoje vděčnosti a odpovědi hledají způsob, jak využít Ježíšovy moci pro svůj prospěch.
A to, co se stalo na břehu Galilejského moře, se stává i dnes. Každý den dělá Bůh zázraky, aby nás povzbudil ve víře. A místo aby nás to povzbudilo ke službě Bohu a bližním, abychom se nechali inspirovat pro budování Božího království, zabydlíme se v zázracích a Božích darech, bereme je jako samozřejmost a automaticky očekáváme další. A když nedostaneme to, co čekáme, tak se od něj odvracíme.
Je to projev jakési lidské nezralosti, ze které však máme během života vyrůst. V životě víry máme postupně dospět k tomu, že tu nejsme proto, aby nám Bůh plnil naše přání, ale proto, abychom my poznali a konali jeho vůli. Boží vůle chce vždy naše štěstí. A to nejen jednou na věčnosti, ale už tady na zemi. A když podle ní žijeme, jdeme svému štěstí naproti. Kdo to pochopí, dosáhl v životě moudrosti. Ta často přichází s věkem a životními zkušenostmi. Bývá výsadou zralých mužů a žen.
Dnes slavíme Světový den prarodičů a seniorů. Seniorský věk je darem a velikým požehnáním. Dědečkové a babičky jsou díky svým životním zkušenostem často nejlepšími učiteli víry. Samozřejmě, pokud víru – živý vztah s Bohem mají. Jejich patrony jsou Jáchym a Anna. Ti i ve svém stáří měli živý vztah s Bohem.
Papež František v poselství k dnešnímu dni říká, že Bůh nikdy neodchází do penze, nikdy nám nepřestává být nablízku. A stejně tak má být každý užitečný až do konce svých dnů. Úkol hlásat evangelium nekončí s příchodem vysokého věku. Právě naopak. Jste, milí dědečkové a babičky, ať už máte své vnuky či nikoli, voláni k tomu, abyste chránili kořeny, předávali víru a starali se o malé. Tedy se máte neustále vracet ke kořenům, z nichž naše víra vyrůstá, očišťovat je od nánosu všednosti a samozřejmosti. Máte neustále žasnout nad Božím evangeliem – radostnou zvěstí, kterou předáváte mladým. Máte být nezávisle na věku ochotní otevřít srdce Duchu Svatému, který vám dá sílu být oporou pro druhé. To je výzva dnešní neděle.
