Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle adventní (Lk 1,39-45) | 22. prosince 2024
Dnešní promluvu začnu otázkou: „Máte na světě někoho, kdo vám rozumí? Někoho, s kým můžete probrat všechna tajemství svého života?“ Možná máme přátele, kteří nám rozumí, když se bavíme o práci, o rodině, ale máme i někoho, kdo nám rozumí, když potřebujeme probrat Boží působení v našem životě?
Alžběta měla Pannu Marii a Maria měla Alžbětu. Veliké ženy dějin spásy nejsou na své životní poslání samy. Navzájem si dopřávají lidskou podporu a povzbuzení. Ukazují nám, že je to důležitá součást lidského života. Dobří přátelé, kterým můžeme důvěřovat, jsou velkým Božím darem, o který máme prosit a který máme hledat.
Abychom mohli s někým vstoupit do přátelství, ve kterém bychom mohli sdílet Boží působení v našem životě, musíme nejprve vstoupit do živého vztahu s Bohem. Jak má takový vztah vypadat, nám ukazují životní příběhy Alžběty a Marie.
Alžběta s důvěrou prosí o Boží dary. Maria s vírou přijímá Boží výzvy a povolání. A obě tyto ženy pak spojuje to, že nahlas chválí Boha za jeho veliké dary a působení.
Židé používají nejrůznější opisy Božího jméno, ať už z úcty nebo k vyjádření Božích vlastností. K těm nejznámějším patří výraz „El Šadaj“ – Bůh všemohoucí nebo „El Eljon“ – Bůh nejvyšší. Tím chtějí vyjádřit, co všechno dobrého v nás Bůh působí. I zlo může obrátit v dobro. Tyto vlastnosti se pak opěvují v žalmech a jiných písních.
I my se tím můžeme inspirovat. Hledejme ve svých životech chvíle, kdy jsme se setkali s Boží velikostí a mocí. A nebojme se o tom podat svědectví. Panna Maria vyjadřuje svůj úžas chvalozpěvem. I my můžeme Bohu vyzpívat píseň. Ale bude úplně stačit, když si to uvědomím. Která událost mého života by si to zasloužila? Co dobrého a krásného mi Bůh dopřál?
Po celý advent nás provázel rorátní příběh. Chtěl jsem, aby se jeho zápletky přelily do našich rodin, do našich společných modliteb a setkání u adventního věnce. Pokusme se o to ještě dnes. Promluvme si při společné modlitbě v rodině, ve společenství, s přáteli o tom, co Bůh pro nás udělal a zač ho můžeme oslavovat a chválit.
Děkujme za víru našich přátel a radujme se z ní. Tak to dělala Alžběta s Marií, a tak to můžeme dělat i my. Ony se nesrovnávaly, jestli jedna plní zákon líp než druhá, jestli se modlí víc a zbožněji, nebo přináší větší oběti. Nic z toho nebylo důležité. Ony se soustředí na to, co jim Bůh dává a za to ho chválí, z toho se společně radují. To je krásný příklad, kterým se můžeme inspirovat. Minulou neděli jsme končili otázkou: „Pane, co mám dělat?“ Dnes můžeme skončit otázkou: „Pane, ty jsi nejvyšší Bůh, ty jsi všemohoucí Bůh, za co a před kým tě mám chválit?“
