Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí, neděle Božího slova (Mt 4,12-23) | 22. ledna 2023
Ve slavném muzikálu Jesus Christ Superstar klade Jidáš Ježíšovi, potažmo samotnému Bohu, otázku, proč si k šíření své radostné zvěsti nevybral lepší dobu. Proč nezvolil tu naši, dobu rádia, novin a televize? I když jsou současná média mocná, a my je ke hlásání evangelia máme používat a požíváme, Bůh dobře ví, proč vstoupil do dějin právě v dané době.
Současná média a sociální sítě mají obrovskou sílu se sdílet, ale zároveň i sílu ničit. A přes všechnu svou moc, ztrácejí výpovědní hodnotu. A to právě svým nastavením a intenzitou. Boží „vyslovení se“ potřebuje čas a klid. Mnohem více mu vyhovuje prostor osobního svědectví a věrohodnosti sdělení. Tedy, když se evangelium šíří od člověka k člověku, od srdce k srdci, když naslouchající vyprávějícímu může důvěřovat, kdy se nemusí obávat manipulací a lží, když je dostatek času, aby slyšené mohlo dozrát. Tuto dobu si vybral Bůh.
V úryvku evangelia pak slyšíme, že si Ježíš volí spolupracovníky (jak už jsme to probírali s dětmi). A toto povolání ke spolupráci nekončí ve starověku. Ježíš si povolává učedníky a apoštoly i dnes. Abychom jeho slovo přijímali, abychom si ho zamilovali a stali se jeho šiřiteli. Každý je důležitý. Většinou je za hlasatele Božího slova považován kněz. Ale hlásání kněze nefunguje bez hlásání rodičů. Oni jsou těmi prvními. A jejich apoštolská činnost musí být zase podpořena zkušeností prarodičů či sdílením víry s vrstevníky. Takto to všechno do sebe zapadá. A o to všechno se ve farnosti usiluje, i když se může některým zdát, že to není potřeba. Je to důležité. Všichni jsme povoláni ke spolupráci na tomto úkolu.
A jak už jsem řekl, abychom mohli být hlasateli Božího slova, musíme z něj nejprve sami čerpat, sami si ho zamilovat. Protože Boží slovo je jako životodárný pramen. A když ho sami čteme, nebo mu nasloucháme (v kostele, nebo děti, kterým čtou rodiče), Boží slovo nás usvědčuje ze hříchu a také očišťuje, proměňuje nás do Boží podoby a povzbuzujena naší pozemské cestě.
Dovolte mi přiložit jednu zkušenost, kterou nedávno zažil jeden můj kolega. Navštívil ho muž mnoho let závislý na drogách s vidinou pomoci. A tak se ho ptal: „Veříte v Boha?“ „Nevím, možná,“ pokrčil muž rameny. „Jste pokřtěný?“ „Nevím.“ „Umíte se modlit?“ „Ne, to mi nic neříká.“ Nakonec se kněz zeptal: „A co vás vlastně za mnou přivedlo?“ A tu se muž rozpovídal: „Víte, mám takovou aplikaci v mobilu, kde je namluvená Bible. Když je mi nejhůř, když je mi tak zle, že bych i spáchal sebevraždu, tak to poslouchám. Někdy i celou noc. To jediné mi dodává odvahu ještě bojovat a usilovat o změnu života.“
Děkujme dnes za ten dar, za životodárný pramen Božího slova. A umožněme mu, aby se přeléval při všech příležitostech do každého zákoutí našeho života. A stávejme se jeho hrdými hlasateli.
