Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně (Mt 3,13-17) | 8. ledna 2023
Ve čtvrtek jsme se rozloučili s emeritním papežem Benediktem XVI. V evangeliu jsme slyšeli, jak se Jan Křtitel ve své skromnosti zdráhá pokřtít Ježíše. A veliká skromnost, pokora před Bohem, je vlastnost, která zdobila i život Benedikta XVI. V jeho životě platila i slova prvního čtení: „Nebude křičet, hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo.“ Podobně jako Jan Křtitel ukazoval i Benedikt svým slovem a jednáním na Krista a pomáhal nám ho lépe poznat, lépe s ním žít. Jeho duchovní závěť je krásným svědectvím o jeho duchovním životě, a tak bych rád její část pro naši inspiraci přečetl.
Když se v této pozdní hodině svého života ohlédnu za desetiletími, která jsem prožil, vidím především, kolik důvodů mám k vděčnosti. Obzvlášť děkuji samotnému Bohu, dárci každého dobrého daru, který mi dal život a provázel mě různými okamžiky zmatku; vždycky mě zvedl, když jsem začal upadat, a vždycky mi znovu dal světlo své tváře. Zpětně vidím a chápu, že i temné a únavné úseky této cesty byly pro mou spásu a že právě na nich mě dobře vedl.
Děkuji svým rodičům, kteří mi dali život v těžké době a kteří mi za cenu velkých obětí svou láskou připravili nádherný domov, který jako jasné světlo dodnes ozařuje všechny mé dny. Jasná víra mého otce nás děti naučila věřit a jako ukazatel vždy stála pevně uprostřed všech mých vědeckých úspěchů; hluboká oddanost a velká dobrota mé matky jsou odkazem, za který jí nemohu dostatečně poděkovat. Moje sestra mi po celá desetiletí nezištně a s láskyplnou péčí pomáhala; můj bratr mi s jasností svých úsudků, rázným rozhodnutím a klidným srdcem vždy ukazoval cestu; bez tohoto stálého předcházení a doprovázení bych nenašel správnou cestu.
Ze srdce děkuji Bohu za mnoho přátel, mužů i žen, které vždy postavil vedle mě; za spolupracovníky ve všech etapách mé cesty; za učitele a studenty, které mi dal. Vděčně je všechny svěřuji Jeho dobrotě. A chci poděkovat Hospodinu za svou krásnou vlast v bavorském Předalpí, v níž jsem vždy viděl zářit nádheru samotného Stvořitele. Děkuji lidem své vlasti, protože jsem v nich znovu a znovu zakoušel krásu víry. Modlím se, aby naše země zůstala zemí víry, a prosím vás, drazí krajané: nenechte se od víry odvrátit.
Všechny, kterým jsem nějakým způsobem ublížil, prosím ze srdce o odpuštění.
To, co jsem dříve řekl svým krajanům, říkám nyní všem, kteří jsou v církvi svěřeni do mé služby: Stůjte pevně ve víře! Nenechte se zmást! Ježíš Kristus je skutečně cesta, pravda a život a církev se všemi svými nedostatky je skutečně jeho tělem. Nakonec pokorně prosím: modlete se za mě, aby mě Pán navzdory všem mým hříchům a nedostatkům přijal do věčných příbytků. Za všechny, kteří jsou mi svěřeni, se den co den z celého srdce modlím.
Tolik slova papeže Benedikta XVI. Prosme při dnešní mši svaté za něho, ale také za sebe navzájem. Kéž nás jsme jako on vděční za Boží dary, kéž prožíváme a předáváme dar víry, vytváříme světlo domova v našich rodinách, v naší farnosti i naší vlasti. Kéž se s pokorou a úctou díváme na Krista a zvěstujeme ho zvláště našim dětem, vnoučatům, přátelům a všem bližním.
