Text k zamyšlení u příležitosti 6. neděle v mezidobí (Lk 6,17.20-26) | 16. února 2025
Rozjímání nad dnešním úryvkem začneme od jeho závěrečné části. Ježíš se obrací na své učedníky a říká jim: „Běda vám…“ Už jsme si to slovo rozbírali v pátek a došli jsme k tomu, že nejde o hrozbu vyslovenou z hněvu, ale o varování vyslovené z lásky. Možná jsme něco podobného zažili v dětství, když jsme byli vychováváni. Možná byl zvednutý i ukazováček: „Běda ti…“ nebo „Opovaž se…“ od rodičů či prarodičů. Mysleli to dobře, chtěli nás chránit před skrytým nebezpečím.
I Ježíš napomíná své učedníky, protože je má rád. Ví, že jsme nazí přišli na svět a že nazí ze světa odejdeme. Nic nám ze světa nezůstane. Proto není dobré se upínat na věci, které pomíjejí. Čím více si tady na světě vypěstujeme závislost na hmotných věcech, na zábavě, na obdivu druhých, tím bolestněji je budeme opouštět, až nastane náš čas. Ježíš nás učí, abychom svou pozornost a lásku neinvestovali do věcí, ale do vztahů. Do vztahu s Bohem a s lidmi. Protože, jak nám odhaluje Písmo, jediná pouta, která smrt nezpřetrhá, jsou pouta lásky, která nás pojí s milovanými.
A k rozvíjení vztahů slouží i přísliby blahoslavenství. Ježíš v nich slibuje Boží království, nasycení, útěchu a nebeskou odměnu. A to nejen až po smrti, ale už za svého života lidi obdarovává. Žádný chudák by se nedostal do Herodova paláce nebo do sídla velekněze, ale k Ježíšovi mohli přijít i ti nejubožejší té doby – malomocní lidé. Když lidé neměli po jeho kázání co jíst, tak je nasytil, ty nejsmutnější, kteří oplakávali své těžce nemocné nebo mrtvé, potěšil uzdravením nebo vzkříšením. A věříme, že ty, kteří mu byli věrní i v pronásledování a mučednické smrti, uvedl do nebeské slávy.
Celé to dnešní evangelium nás volá, abychom v jeho díle pokračovali. Jednak abychom u Ježíše hledali pomoc v těžkých okamžicích našich životů, jednak abychom tuto pomoc přinášeli i ostatním lidem. Svým blízkým, i těm vzdáleným.
V pátek, při setkání nad Písmem svatým, jsme si mimo jiné připomínali, že evangelium navazuje přímo na text prvního čtení, zatímco druhé čtení – samostatné – celé poselství podpírá. Nás dnes svatý Pavel (ve druhém čtení) ubezpečoval o vzkříšení z mrtvých. Jakpak by ne, když se sám setkal se Zmrtvýchvstalým. A právě pro Krista živého, který i nám dal věčný život, má smysl vzít vážně Ježíšovo varování i nabídku cesty a ochrany na ní. Kéž se nám to daří.
