Vrátím-li se o nějakých patnáct let zpátky, nemohu nevzpomenout na všudypřítomnou otázku při balení na cesty: „Kam s breviářem?“ O to zajímavější byl týden, v němž se přecházelo z jednoho dílu na druhý a bylo nutné vzít je s sebou oba. Pokud se člověk chtěl připojit k denní modlitbě církve, musel počítat s nějakým tím kilem v zavazadle navíc. Druhou „obětí“ pak bylo – byť nám to přišlo přirozené – nekonečně listovaní či tonutí ve spektru záložek. Nejeden by toto všechno považoval za neodmyslitelnou „romantiku“, a to už ani nemluvím o zastáncích vůně papíru a knihy jako takové. V mnohém s nimi souhlasím. Nyní se však podívejme na vymoženost doby elektronických knih.