Text k zamyšlení u příležitosti 26. neděle v mezidobí (Mk 9,38-43.45.47-48) | 26. září 2021

V pátek jsme si s dětmi vysvětlovali, jak je důležité, když nás v případě hrozícího nebezpečí informují nejrůznější varovné cedulky. Ať už jde o staveniště, chemickou laboratoř nebo třeba nebezpečná zvířata v zoologické zahradě. Nepřibližujte se, nedotýkejte se, buďte opatrní. Každý rozumný člověk ví, že zde daná informace tam není pro nic za nic.

Text k zamyšlení u příležitosti 25. neděle v mezidobí (Mk 9,30-37) | 19. září 2021

Znáte ty situace, když si děti někde hrají a najednou je tam naprosté ticho. Dá se předpokládat, že kují pikle. Nebo se lidé baví, přijdete mezi ně, a hovor náhle utichne. Téma hovoru asi nebylo k dobru věci. Konečně i Adam s Evou v biblickém příběhu se jdou před Bohem schovat. Mají strach.

Text k zamyšlení u příležitosti 24. neděle v mezidobí, slavnosti prvního svatého přijímání (Mk 8,27-35) | 12. září 2021

V pátek jsme si již spolu s dětmi vysvětlili ten Petrův omyl, že s Mesiášem půjde všechno hladce a snadno. Ježíš ho musel napomenout a všem vyjasnit, že věci hodnotné a důležité jsou často spojeny s velkými nároky a námahou.

Nyní bych se rád zastavil nad Ježíšovou větou: „Nemáš na mysli věci božské, ale lidské…“

Text k zamyšlení u příležitosti 23. neděle v mezidobí (Mk 7,31-37) | 5. září 2021

Vstoupili jsme do nového školního roku, a tak začneme i dnešní zamyšlení ve škole.

„Proč nemáš domácí úkoly?“ ptá se paní učitelka svého žáka.
„Protože mám postižené rodiče.“ odpovídá zkroušeně žák.
„Ty máš postižené rodiče?“ diví se učitelka.
„Ano. Maminka říká, že tatínek je hluchoněmý. Protože když mu říká, co má doma udělat, tak neslyší, a když se ho pak ptá, proč to neudělal, tak nemluví.“
„A co je mamince?“ ptá se dál paní učitelka.
„Ta od mládí špatně vidí.“
„Špatně vidí?“
„Ano, každý den to říká: ‚Že já byla tak slepá a brala si ho!‘“

Text k zamyšlení u příležitosti 22. neděle v mezidobí (Mk 7,1-8.14-15.21-23) | 29. srpna 2021

Je zajímavý jev při svátosti smíření, když někdo přijde po roce a více, má pocit, že nemá žádné velké hříchy. Snad jen to, že v pátek občas jedl maso. Takový člověk si není ničeho zlého vědom, je vlastně sám se sebou spokojený a žádné hříchy si nepřipouští. Je to snad projev svatosti? Tušíme, že jistě ne. Zmíněný hřích není ničím závažným oproti tomu, co si dotyčný neuvědomuje. Podobně jsou na tom i farizeové, kteří zkoumají malichernosti, ale velkého nebezpečí a zla ve svém nitru si nevšimnou. A proto je Ježíš napomíná.

Text k zamyšlení u příležitosti 21. neděle v mezidobí (Jan 6,60-69) | 22. srpna 2021

Když dnes řeknete církev, budou to mnozí vnímat institucionálně a někdy i hanlivě. Jsou lidé, kteří církev a nabízené svátosti odmítají. Přitom poukazují na hříšnost kněží a nedokonalost věřících. Chtějí žít víru v Krista, ale řeknou vám: „Já církev k víře v Krista nepotřebuji.“ Co s tím?

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Nanebevzetí Panny Marie (Lk 1,39-56) | 15. srpna 2021

I když příští neděli budeme opět pokračovat v Ježíšově eucharistické řeči, dnes se díky slavnosti zadívejme na cíl, ke kterému eucharistie vede a dává sílu.

Začneme krátkým příběhem. Mladí mniši se ptali opata: „Doléhá na nás tolik pokušení, jak s ním bojovat?“ Opat se zamyslel a řekl: „Ptáte se, jak bojovat s pokušením? I já se zeptám. Kdybyste umírali, pro koho byste se rozhodli: pro hřích, který nabízí pokušení, nebo pro Krista, který nabízí šťastný věčný život?“ Mniši bez zaváhání odpověděli: „Pro Krista!“ Opat pokýval hlavou a pokračoval: „Tak se pro něho rozhodujte již nyní!“ Na to si mniši povzdechli: „To je těžké, když ještě nepřišla hodina naší smrti!“ Nato se opat usmál: „A jak to víte?“

Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí (Jan 6,41-51) | 8. srpna 2021

„Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal…“ Dnešní evangelium připomíná, co jsme si řekli minulou neděli a na co navazujeme. Víra v Krista je Boží dar, na který máme odpovědět celým svým životem. A pomyslným vrcholem naší víry je víra v Ježíšovu přítomnost v Nejsvětější svátosti. K té nás vyzývají dnešní Ježíšova slova: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“