Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti sv. Petra a Pavla, patronů naší farnosti (Mt 16,13-19) | 26. června 2022
Před rokem jsme si u příležitosti patrocinia farnosti vytyčili body programu pro duchovní rozvoj naší farnosti. Je tedy vhodné zrekapitulovat, co se nám během toho roku podařilo. Nejprve jsme na základě rozdílnosti sv. Petra a Pavla ukázali, jak Bůh každého z nás obdarovává něčím jiným a jak každý z nás může své obdarování nabídnout ve prospěch Božího království. Nikdo z nás není sólista, jdeme společně, i když cesta každého může vypadat jinak. Cíl je jeden. Druhým bodem k zamyšlení byl kostel držený apoštolem Petrem jako atribut. Zde jsme si řekli, jak je důležité využít každé příležitosti, kdy můžeme vstoupit do blízkosti Boha, zvláště do zázraku mše svaté. Protože toto přebývání s ním nás proměňuje a posvěcuje. Nakonec atribut svatého Pavla – otevřená kniha. Budeme schopni dobře hlásat evangelium – předávat víru, když se Božím slovem necháme živit. Děkuji všem, kdo jste jakkoli usilovali o to, abychom tento plán uvedli do života.
Zatímco před rokem jsme vycházeli z těchto atributů, dnes se podívejme na jednoho z našich farních patronů samostatně – na svatého Pavla. Nejde o jeho životopis. Ten si můžete přečíst. Podívejme se na tři inspirace z jeho života.
Nejzásadnější událost z jeho života je obrácení. Dřívější pronásledovatel se stal „apoštolem národů“. Tedy tím, kdo otevírá možnost víry v Boha všem národům a kulturám. Kdysi mě jedna maminka napomenula, že jsem pošpinil jméno svatého Pavla, když jsem řekl, že chtěl zabíjet křesťany. A že to tak určitě nemyslel a že je chtěl jenom tak postrašit. Vždyť je to přece svatý Pavel… Proč se tak bojíme přiznat, že Bůh může totálně obrátit náš život, když mu to dovolíme? Přiznejme si velký zásah Boží moci právě na Šavlovi (Saulovi), který se stal později Pavlem, když prošel cestou pokání. I my tedy můžeme důvěřovat, že Bůh vykoná velké věci všude tam, kde mu to umožníme.
Dále vidíme Pavla, jak hlásá radostnou zvěst. Má konflikt s kouzelníkem, vydává se na nebezpečné misijní cesty, ztroskotává, zakouší nepřijetí i fyzické násilí. Jeho slova však přicházejí ať je to vhod či nevhod. Napomíná dokonce prvního z apoštolů – Petra. A tady je další inspirace. Že je totiž třeba říct jasné slovo tam, kde člověk dostal pověření. Tedy rodič vůči dětem nebo farář vůči farníkům. I když víme, že i s láskou podaná napomenutí mohou být odmítnuta.
Poslední povzbuzení patří všem vychovatelům. I taková osobnost, jako byl sv. Pavel, zakouší odmítnutí a nepřijetí. Například od Atéňanů: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“ Pavel od nich odešel, ale nevzdal svou misijní činnost. Tak se ani my nenechejme odradit nezdary či neúspěchy ve výchově. A znovu a znovu každý den začínejme jako křesťané misionáři. Ať už šíříme víru slovem a příkladem nebo svou modlitbou podpíráme ostatní.
