Text k zamyšlení u příležitosti 30. neděle v mezidobí (Mk 10,46-52) | 27. října 2024
Uzdravení slepého u Jericha je posledním zázrakem uzdravení, který je v Markově evangeliu zmíněn. Důležitou roli v něm hraje cesta. Slepý žebrák leží vedle cesty, a když ho Ježíš uzdraví, jde tou cestou za ním. Co je to za cestu? Je to cesta do Jeruzaléma a Ježíš po ní jde, aby v Jeruzalémě přinesl oběť za spásu světa.
Slepec u cesty je věřící člověk. I Ježíše zná, minimálně o něm slyšel vyprávět. Jako jediná z postav Markova evangelia ho oslovuje jménem a s velikou důvěrou k němu neodbytně volá. Nikdo ho nemůže odradit od jeho prosebné modlitby. A co tím získá?
Nabude zrak. Ale je zde ještě něco důležitějšího. Díky tomu bude moci prožít s Ježíšem jeho velikonoční oběť. Může se stát svědkem Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání. Díky uzdravení uvidí a pozná Ježíšovo vykupitelské dílo.
Papež František říká, že víra je jako brýle. Kdo je použije, vidí věci, které před tím neviděl. Vidí věci v souvislostech. Kdybychom takové brýle měli, co bychom s nimi viděli třeba na oltáři při mši svaté, která je zpřítomněním Ježíšovy velikonoční oběti?
Běžným pohledem vidíme kněze, misku, chléb… Kdybychom si nasadili brýle víry, mohli bychom spatřit Ježíšovu tvář, jeho tajemné tělo – církev. Kdybychom více zaostřili, viděli bychom bolesti a utrpení mnohých, které Ježíš přijímá za své a prožívá je s každým člověkem. Viděli bychom Ježíšovu oběť na kříži, jeho probodené ale stále milující srdce. Viděli bychom také slávu celého nebe, do které my při každé mši svaté můžeme vstupovat.
Možná by to byl pohled, který bychom nedokázali snést. Každopádně bychom nezůstali stejní. Už bychom nebyli schopni hřešit jako předtím, protože bychom znali cenu výkupné oběti. Ani naše modlitba by už nebyla stejná.
A to je jen střípek toho, co nám nabízí pohled víry. Někdy žijeme jako věřící, ale stojíme u zdi Jericha jako slepý Bartimaios. Plníme různá přikázání a možná ani nevíme proč. Jdeme za Ježíšem, po správné cestě, ale velmi těžkým krokem.
Dnešní úryvek nás povzbuzuje k volání: „Pane, ať vidím, vidím v souvislostech víry.“ Prosme, ať vidíme nejen to, co se fyzicky kolem odehrává, ale vše vnímáme také zrakem víry. Ať zakoušíme lásku, se kterou nás Pán shromažďuje, a odpovídáme na ni svou láskou.
