Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Nanebevstoupení Páně (Lk 24,46-53) | 29. května 2022
Základní touhy člověka jsou touha po životě, lásce a spravedlnosti. Právě touha po životě, která je do nás Stvořitelem vložena, vedla pohanské národy či ateisty k úsilí zakonzervovat své pozemské bytí. Třeba formou pyramid či mausoleí.
Ježíš nám však na sobě ukazuje, že naším domovem není hrob. I když místo odpočinku tělesné schránky máme jako křesťané v úctě. Ježíš jako symbol svého odchodu volí nebe. Noční obloha plná zářících hvězd připomíná Boží velikost a krásu, zářící denní slunce hřejivou Boží lásku. Jako je nebe všude nad námi, tak je Bůh všude s námi. I to je důležité poselství slavnosti Nanebevstoupení Páně.
Nedivíme se učedníkům, že mají radost. Hradišťan v jedné písni zpívá: „Haleluja jen nebe nad hlavou mám, Haleluja náš společný chrám.“ Ježíš sice odešel z Olivové hory, ale od svého nanebevstoupení je vždy a všude s námi. Z celého světa učinil jeden velký chrám, ve kterém se s ním můžeme kdykoli setkat, pokud budeme chtít. Je od nás na vzdálenost jedné modlitby.
Dnes slavíme Ježíšův odchod ze světa, který ovšem neznamená odchod od nás. Odchází, aby nám mohl být blízko zcela novým a mimořádným způsobem. Nebe nad námi se stává symbolem Boží přítomnosti nikoli reálným Božím „obydlím“. Gagarin, když se vrátil z vesmíru, oznámil, že Bůh není, že tam žádného nespatřil. Naše „nebe“ je ale něco úplně jiného. My žijeme v prostoru a času, což jsou záležitosti Bohem stvořené. Bůh sám tedy nemůže být ohraničen něčím, co sám stvořil, ani časem, ani prostorem. Naše „nebe“ tudíž není podřízeno našemu časoprostorovému vnímání. Přesahuje nás. Proto Ježíš opustil své místo v čase a prostoru, aby nám mohl být s Otcem a Duchem Svatým stále nablízku. A je to právě Duch Svatý, kdo může propojit „nebe“ s naší realitou.
A tak každý, kdo má účast na tom, co Duch Svatý působí, kdo se modlí a přijímá svátosti, nechává se jím vést, může ve své lidské realitě zakoušet i tu Božskou. A když se nás pak někdo zeptá: „Věříš na nebe?“ Můžeme říct: „Ano, věřím, protože zakouším, že Ježíš žije a působí v mém životě.“
