Chléb z nebe

Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí (Jan 6,41-51) | 8. srpna 2021

„Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal…“ Dnešní evangelium připomíná, co jsme si řekli minulou neděli a na co navazujeme. Víra v Krista je Boží dar, na který máme odpovědět celým svým životem. A pomyslným vrcholem naší víry je víra v Ježíšovu přítomnost v Nejsvětější svátosti. K té nás vyzývají dnešní Ježíšova slova: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“

Co znamená věřit v Ježíšovu přítomnost v Nejsvětější svátosti? Znamená to přistupovat k ní s takovou láskou a úctou, jako bychom přistupovali tváří v tvář k samotnému Ježíšovi.

Začíná to příchodem do kostela, pokleknutím a pozdravením Ježíše ve svatostánku. Pokračuje to soustředěným prožíváním bohoslužby. Už vlastně přípravou na ni. Vrcholí svatým přijímáním a modlitbou po něm. Po bohoslužbě se někdy otevírá svatostánek, aby se podávalo svaté přijímání nebo vyzvedávalo pro nemocné. V té chvíli bychom měli pokleknout a v modlitbě se Pánu Ježíši klanět. Po skončení mše svaté by měl být v kostele klid, abychom mohli být a v duchu rozmlouvat s eucharistickým Ježíšem.

Můžeme říct, že vztah k eucharistii je prubířským kamenem zralé katolické víry. Když mluvíme o zralosti, je potřeba říct, že vztah k eucharistii není omezen věkem. I velmi malé děti dokážou mít živý vztah s Ježíšem v Nejsvětější svátosti.

V roce 2020 byl blahořečen Carlo Acutis. Chlapec, který žil v Miláně. Narodil se v roce 1991 nepraktikujícím rodičům. Již jako dítě pocítil touhu poznat Boha. Již v sedmi letech byl připraven, aby poprvé přistoupil ke svatému přijímání. Hrával fotbal, byl expertem na počítače, ale také od prvního svatého přijímání nevynechal každodenní schůzku s Ježíšem. Říkal: „Když se vystavíte slunci, opálíte se. Když stojíte před eucharistickým Ježíšem, stanete se svatými. Eucharistie je pro mě jako dálnice do nebe.“ V patnácti letech zemřel na leukémii. Díky zázraku, který se stal na jeho přímluvu, byl velmi brzy zařazen mezi blahoslavené. Carlo Acutis – „svatý v džínách“, jak říká papež František, je inspirací pro mnoho mladých lidí žijících v současném světě.

Milí prarodiče, rodiče, kmotři, mládeži, děti, prosme dnes při mši svaté, ať je i náš vztah s Ježíšem v eucharistii krásný a živý. Všechno své úsilí věnujme jeho prohlubování, protože „kdo věří, má život věčný“ a „kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky.“