Text k zamyšlení u příležitosti 16. neděle v mezidobí (Mk 6,30-34) | 18. července 2021
Jedna anekdota vypráví o tom, jak si povídají farníci: „Máme skvělého nového kněze.“ „Vážně? Někteří říkali, že mluví dlouho, monotónně a nezáživně.“ „To je právě bezva. Naše děti nikde neusnout tak rychle, jako při jeho kázání.“
Když dnes Ježíš mluví o odpočinutí, nemíní tím spánek při promluvě kněze. I když i takové chvíle mohou nastat. Papež Jan XXIII. ještě jako nuncius měl za parného odpoledne přednášku pro řeholní ošetřovatelky. Viděl však, jak se jejich znavené hlavy kloní a jak začínají dřímat. Mluvil proto stále tišeji a tišeji, až nakonec všechny usnuly. Na závěr si vyzul boty a opatrně odešel tak, aby se mohly v klidu prospat a chvíli si odpočinout.
Odpočinutí potřebujeme všichni. V oblasti fyzické, psychické i duchovní. Jeden exercitátor říkal, že má-li být člověk spokojený, potřebuje být vyspaný, dobře se najíst a pomodlit. Problém je, že na modlitbu se občas zapomíná. Hovořme tedy o odpočinku naší duše.
Dobrá modlitba, při které spočineme v Ježíšově blízkosti a přijmeme jeho odpuštění, uzdravení a povzbuzení, je pro naši duši stejně důležitá, jako je pro tělo důležité jídlo a spánek. Přesto se jí lidé vyhýbají. Když je zvete na mši svatou nebo duchovní obnovu, tak říkají: „Bylo by to dobré, ale máme mnoho práce.“
Stejně to mohli vidět i učedníci z evangelia. Byli vysláni (viz minulou neděli), měli spoustu práce, ke všemu se jim dařilo, zakoušeli obdiv a vděk lidí. Mohli se cítit naplnění, užiteční a šťastní. Ale Ježíše je nyní zve k odpočinku (samozřejmě i tomu fyzickému). Musí znovu načerpat. Mohli říct, že musí dohnat svou vlastní práci, když se teď věnovali lidem. Ale oni neváhali, všeho nechali a šli za ním.
Kéž bychom i my vnímali modlitbu jako důležitou součást našeho života. Na prvním místě modlitbu mše svaté, která má být vrcholem každého dne. Kéž bychom více přicházeli i ve všední dny, pokud nám to zaměstnání dovolí. Kéž bychom se naučili čas modlitby prožívat jako odpočinutí v Pánově blízkosti. On ví lépe než kdokoli jiný na tomto světě, jak nám je a co potřebujeme. A jediné, co potřebuje k tomu, aby nám mohl pomáhat, je chvíle našeho času a naše otevřené srdce. Nebojme se hledat různé způsoby modlitby, abychom neupadli do zvykovosti. Modleme se pomocí Písma svatého, zpívejme křesťanské písně nebo „vezměme Ježíše na procházku“.
Na jedné lavičce v horách bylo napsáno: „Odpočívej, abys došel.“ Život je náročná cesta do věčnosti. Ježíš to ví, a proto nám nabízí pomoc. A každý, kdo se naučí v jeho blízkosti odpočívat, zjistí, že ho to nezdržuje, ale naopak přibližuje k nejvyššímu životnímu cíli.
