Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle postní (Jan 2,13-25) | 7. března 2021
Dnes slyšíme o očištění chrámu. Chrám byl obrovský komplex. Ježíš tam vstoupil a vyhnal ty, kdo tam nepatřili. Učinil prorocký čin, který říká důležitou věc. Totiž to, že má právo a moc očistit, jak říkají židé: „bet ha-mikdaš“, svatý chrám. Ježíš nám ukazuje, že on je tím chrámem, ve kterém se nyní budeme setkávat s Bohem.
A také se dovídáme o chrámu našeho nitra. Svatý Pavel k tomu pak říká: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás bydlí? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý a ten chrám jste vy.“ To jsme si říkali již s dětmi, že máme nyní dva chrámy. Svůj kostel, kde se zpřítomňuje Ježíšova oběť, promlouvá k nám jeho slovo, dostáváme odpuštění a další milosti, a chrám ve svém srdci, kde chce mít Bůh svůj příbytek. Jeden i druhý chrám si žádá úctu. Kostel uklízíme a zdobíme, chráníme ho přede vším nepatřičným. A stejně tak připravujeme i naše nitro zpytováním svědomí (v osobní modlitbě a na začátku mše svaté) a ve svátosti smíření.
Možná si někdo řekne, proč se Ježíš namáhal s těmi prodavači, když je stejně nemohl vyhnat všechny. Ba co víc, když odešel, vrátili se určitě zpět. Podobně nám bývá zatěžko bojovat se svými hříchy a slabostmi. Bůh nám odpustí, ale my stejně budeme hřešit znovu. Není lepší se smířit s tím, že jsme prostě slabí a hříšní lidé? Zde je důležité připomenout, že důležitý je právě ten proces. Boj s pokušením a nánosem hříchu nás činí nejen vnímavějšími a silnějšími, ale chrání nás před nastolením zlozvyků (otroctví). Každá prosba o odpuštění a odpuštění samotné nás pak ujišťuje o Boží blízkosti a jeho lásce. Jde o proces upevňování vztahu s milujícím Bohem.
Vypráví o tom i jeden z příběhů o opatovi: V klášteře začínala každá večerní modlitba zpytováním svědomí. Byla to dlouhá chvíle ticha a jeden mnich měl pocit, že zvláště v zimě by se to mohlo zkrátit či úplně vynechat. Zašel tedy s tímto nápadem za opatem. Ten ho vyslechl a pravil: „Jeden sedlák měl pacholka. Tomu se nechtělo kydat každý den hnůj, a tak při této práci stále reptal. Sedlákovi se omrzelo ho stále popohánět a napomínat, i řekl mu: ‚Dělej si to, jak chceš, ale v neděli bude stáj jako ze škatulky.‘ Pacholek si zamnul ruce: ‚Týden se budu povalovat, v sobotu zaberu a v neděli bude vše, jak má být.‘ Utekl týden a přišel víkend. Pacholek se pustil do práce a byl nemile překvapen. Nejen že mu práce trvala mnohem déle než obvykle, byla také o mnoho obtížnější, protože hnůj byl udusaný a jeho paže byly po týdenním lenošení ochablejší. Synu, co myslíš, že v pondělí udělal?“ Mnich se zamyslel a odpověděl: „Myslím, že se poučil a vrátil ke každodenní práci tak, jak to po něm jeho sedlák chtěl.“ Opat se usmál: „Správně. I ty buď jako on.“
Úklid nepatří mezi oblíbené lidské činnosti. Ale je potřebný. A to jak úklid domu, tak úklid našeho nitra. Pokušení nám to bude sice vymlouvat, ale my udělejme vše, aby Ježíš dostal pravidelně prostor nám s úklidem pomáhat. A když v těchto dnech užíváme při vstupu do kostela dezinfekci rukou, nezapomeňme i na dezinfekci srdce.
