Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí (Mk 1,14-20) | 24. ledna 2021
Dnes je neděle Božího slova. Papež František ji zavedl v roce 2020 listem Aperuit illis. V tomto listu můžeme najít jeho myšlenku: „Písmo svaté projevuje své prorocké působení především v tom, kdo mu naslouchá. Vyvolává pocit sladkosti i trpkosti.“ Pojďme se nad tímto citátem zamyslet.
„Písmo svaté projevuje své prorocké působení především v tom, kdo mu naslouchá.“
Při křtu jsme byli všichni pomazáni na kněze, proroky a krále. Jako proroci máme poznávat, žít a hlásat Boží vůli. A Písmo svaté nám v tom pomáhá. Projevuje své prorocké působení v tom, kdo mu naslouchá. Písmo svaté je dva až čtyři tisíce let starý text. Pro mnohé dávno mrtvý. Ale pro věřící je to text stále živý. Ožívá, když vstoupí do lidského srdce. A čím hlouběji v něm zakoření, tím trvalejší přináší plody.
Můžeme říci, že slova Písma svatého jsou jako semínka vzácných rostlin. Když je získáme, můžeme si je prohlížet i desítky hodin, ale nebudeme z nich mít žádný užitek, dokud je nezasadíme.
Stejně tak je tomu s člověkem, který má v knihovně Bibli, ba dokonce v si v ní i čte. I kdyby četl desítky hodin, tak dokud nezasadí její slova do svého života, nikdy nepozná jejich plnou moc a krásu. Co znamená zasadit Boží slovo do svého srdce? Znamená to, že se necháme oslovit a začneme podle něho jednat a žít. Dovolíme Bohu, aby konkrétně nás oslovil a necháme tato slova vyrůst v konkrétní činy.
V evangeliu jsme slyšeli o povolání učedníků. Pán zavolal a oni šli za ním. Křesťan, který chce žít dar proroctví, je Kristovým učedníkem. Ví, že může slyšet jeho hlas skrze slova Písma. Tam mu naslouchá a svým životem odpovídá.
Dnešní neděle nám připomíná důležitost Božího slova. Slova, které je společné pro všechny křesťany. Někdy mu ale věnujeme málo pozornosti. Proč? Papež František ve svém listu píše: „Vyvolává pocit sladkosti i trpkosti.“
V Písmu nacházíme povzbuzení, jeho četba může vyvolat pocit sladkosti. Ale také můžeme zakusit trpkost, když nás skrze jeho četbu Bůh napomíná. V prvním čtení jsme slyšeli o proroku Jonášovi. Stal se tím, kdo napomínal Ninivské občany. Byla to pro ně trpká zkušenost. Ale když ho poslechli a obrátili se správným směrem, přišla radost z Božího slitování. Kdo uposlechne Boží slovo, u toho nakonec všechno dobře dopadne. I to je pravda, se kterou dnes máme jít domů.
Kéž tedy Boží slovo stále více může zapouštět kořeny v našem životě. Kéž se můžeme radovat z dobrých plodů, které díky němu vyrostou.