Text k zamyšlení u příležitosti 16. neděle v mezidobí (Mk 6,30-34) | 21. července 2024
Dnes se v Markově evangeliu dostáváme do chvíle, kdy se učedníci vrací z misie a vyprávějí o všem, co dělali a říkali. A Ježíš je vede na opuštěné místo. Chce, aby si odpočinuli u něho. My známe různé druhy odpočinku. Od slunění se na pláži až po zdolávání hor či sjíždění řek. Je zde ale také důležitost duchovního odpočinku.
A také v duchovním odpočinku jsou chvíle, kdy jen tak „ležíme“ a mlčíme před Bohem. Někdy je ale třeba vyrazit na duchovní obnovu, konferenci, exercicie. Důležité je, abychom se zbavili únavy a rozdmýchali v sobě zase živou víru a lásku k Bohu a k lidem.
Nutno také říci, že odpočinek není radno odkládat. Čím víc práce máme, tím více ho potřebujeme. Matka Tereza vedla své řeholnice ke každodenní hodinové adoraci, při které měly načerpat sílu pro svoji nesmírně náročnou službu. Když si sestry stěžovaly, že nemají na adoraci čas, protože je venku tolik chudých a ubohých, kteří potřebují jejich lásku a péči, Matka Tereza odpovídala, aby se modlily ne hodinu, ale dvě.
Co platí pro řeholnice, si nemůže dovolit třeba matka od dětí. Ale i ta potřebuje duchovní zastavení, při kterém si odpočine.
V Katolickém týdeníku bylo toto svědectví jedné maminky: „Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem nemohla spát. Když jsem si lehla, nepřinášelo mi to úlevu. Sport nepomáhal, jen únavu prohluboval. Číst jsem téměř nedokázala, televize mě nebavila – a nezregenerovala. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, abych se z toho vyčerpání dostala, a jestli se mi to někdy povede. Nakonec jsem si uvědomila, že při mši svaté a při adoraci mi odpočívat jde. Postupně jsem tam začala ‚dobíjet‘ baterky. Dneska vím, že když na mě jde únava, je to signál, abych se začala modlit.“
Dopřejme si nyní sedm takových bodů pro každodenní uskutečnění duchovního odpočinku.
Vyhraďme si čas pro tento odpočinek čas. Podle našich možností. Tak, abychom nemuseli přemýšlet, zda už končit nebo ne.
Vyberme si klidné (opuštěné) místo, aby nás nic nerozptylovalo. Takovým místem může být kostel (přede mší svatou, po ní nebo během dne), oblíbené místo v přírodě, domácí koutek s křížem, ikonou atp.
Pak si vzpomeňme na hezké věci, které jsme prožili. Mysleme na Boží lásku k nám a péči Ježíše – Dobrého pastýře. Jsme jeho ovečky a záleží mu na nás.
Přečtěme si úryvek z Bible. Nějaké podobenství či jiné místo.
Vyslovme mu své díky, svěřme prosby, zazpívejme chvály. Dejme do toho celého člověka. Tyto tři druhy modlitby zná křesťanská tradice.
Nakonec můžeme prožít modlitbu Páně. Schválně neříkám pomodlit. Prožít všechny její části.
Po takové modlitbě přichází do lidského srdce pokoj Ducha Svatého. Chtějme ho přijmout.
Kéž takový odpočinek s Ježíšem objeví a zakouší každý z nás.
